Prosinec 2015

"Úvod" do Blázince

31. prosince 2015 v 18:45 Blázinec
Určitě jsem Vám říkala o Waveline, ne?
Je to spoluautorka The Unnamed Story a člověk držící rekord nečinnosti na Skypu...
No, to je teď celkem jedno. Před pár dny jsme se rozhodly pro takový menší projekt, zda-li by se to tak dalo říci.
Musíme ale vědět, že si to tu nebudeme psát jen tak, takže Vám sem dám takovou ukázku, jestli na tom máme máknout dál...




Taková malá informačka

31. prosince 2015 v 9:11

Jak jste si mohli všimnout, Stringless si dala kratší pauzu... no
Ale na druhou stranu si pro Vás na dnešek připravila tři články.

Ten první, to bude překlad, který jsem musela překládat dvakrát, protože papíry, na které jsem ten první psala záhadně skončili v popelnici.

Ten druhý bude nejspíš pokračování nějaké té ff, ještě nevím které, protože obě už chci mít za sebou, abych se mohla věnovat tomu, co příjde dál.

A tím je třetí článek, se kterým Vás seznámím. Je to takové překvapení a spíše rozhodnutí, jestli se do toho opravdu pouštět, nebo ne.


Jo a ještě tu mám zprávu pro Ami a Kiru... Jestli si to přečte někdo jiný, UMŘE!
Vážně nevím, co se to včera na chatu stalo, ale pamatuju si jen, že mám něco nakreslit a že tam byla pračka...
Opravdu, lidi, nevím co nám kdo včera nasypal do pití, ale muselo to být hodně silný, když jsem se ještě tak do půl druhé tlemila jak hyena pod peřinou.
A Kiro... můžeš mi vysvětlit, kdo tě tam vraždil?!... pokud jsi přežila...

Upstairs

27. prosince 2015 v 9:03
Jooo! Dobré zprávy, loutky a loutkaříci! Stringless se konečně dostala na comp a ze samé radosti se vrhla na překlad!
No, jen jsem si tak náhodně zadávala na cp wiki začátky možných překladů a mám pro Vás něco, co mě samotnou donutilo vyrazit tablet z ruky, i přes fakt, že to je jeden z nejkratších článků, co jsem kdy četla.
Ono, pamatujete si na Podivnůstky, co jsem tu psala?
Tohle na to docela sedí a začínám i věřit, že to je pravda... brr!

20 náhodností o Stringless....

26. prosince 2015 v 18:45
Vybrala jsem 20 věcí o sobě... po tomhle mě budete nenávidět...

FNaF? Díl 2?

25. prosince 2015 v 17:45 | Stringless |  FNaF

Jestli toto čtete, rak právě prožíváte noční můru, nebo se Stringless předávkovala cukrovím, kterého tu je ještě plná bedna...
Trochu nestíhám, takže za případné gramatické chyby neručím...🐻🐰🐥🐺🐺👻

The Unnamed story (VÁNOCE)

24. prosince 2015 v 16:52
No, tak k tomuhle snad nikdo nepotřebuje komentář jen vánoční stromeček...🎄

FNaF?

23. prosince 2015 v 15:42 FNaF

Áno. Přesně tak. Čtete dobře. Stringless se rozhodla k tomu nejméně nápaditému a nejvíce odrbanému nápadu... tak ale co jsem měla dělat? Něco vymýšlet nebyl čas, nic ješte nemám dopřeložené a spolupisatelka těch střeštěností zvaná Waveline mi nechce brát skype... no a moc možností na výběr jsem dneska ráno neměla... takže jsem jen vzala tužku a pokusila se něco napsat... pokud se to dá nazývat psaním...


I am FREEEE!

22. prosince 2015 v 18:12
Ghuuuuuuuu Chruuuuu WaGrů!

Právě jste mohli slyšet, jak Stringless hodila tašku pod schody, vyběhla do pokoje, rozplácla se o postel a od této chvíle se stala velmi vzácným druhem, kterého, když spatříte, je jako vyhrát ve sportce (či co)

Přesně, začali svátky, dny pohody, klidu, radosti a pro mě ten čas, kdy jen střídám pořád dokola tužku, propisku a tablet, abych mohla KONEČNĚ něco psát. A taky že budu! Vlastně, i teď už mám něco málo předepsáno, nebo alespoň plán, na pár věcí, ale tenhle týden, to se nejspíš upíšu... no mno co ňo, pokusím se začít hned zítra, takže... (pozor, Stringless počítá) když se probudim... i s mozkem... bude tak devět, než něco vymyslím, půl desátý, pak, než to dám do hromady tak... dvanáct, pak to napsat na tabletu tak do pul druhý a na compu taky tak, takže....
Jopp, ve dvě. Zítra. Tady. (Možná)

Ale co Vám, loutky a loutkaříci přeju jsou Vánoce! (málem zapomněla, ňo)
Ať dostanete málo měkkejch dárků a hoodně těch mega epic... v krabici..., nevzbouří se proti Vám duch mrtvého kapra, prasete, či jiného mrtvého tvora (já nic, já vegetarián) a ať se Vám na silvestra podaří vyhodit všechny ty nechutné zbytky cukroví.


🎁🎁🎁🎄🎁🎁🎁🎆 (snad se Vám to ukáže)

Random!

19. prosince 2015 v 20:35
Protože dneska moc nestíhám, dala jsem sem pár věcí, co tu alespoň trochu zaberou místo

OBRÁZKY! Jej! 😀 👻

První, co tu je, je pro Ami... trvalo mi to hodinu kreslení o rychlosti světla a moje oranžová fixa si teď pobude na transfuzích, ale snad to stojí za to...

Možná to bude trochu na stranu... no... Stringless neumí fotit...

Další , to jsem se nudila cestou do Prahy a načrtla pohle. Mám v plánu i cp ... mňuheh ...

Tak to zakončíme něčím... třebaaaa... Frozen to death? Moje improvizovaně psaná OC... asi si jí pojmenuju... (nemá to ani jméno)... Kate?

Přemýšlím, že z toho, co jsem kreslila je tak 70% FNaF themed... něco mě napadlo... ale to Vám neřeknu... 👻

Frozen to death

18. prosince 2015 v 13:00
tak nějaká ta cp tu být musí, no...Varuju Vás, je to jen stručný výpisek, ale i tak, try to enjoy!

Frozen to death.

Jsou tomu už tři roky, co se to stalo, ale pořád živé, jako by to bylo včera.
Bylo nádherě. Žádné mraky, vítr, a teplota kolem pěti pod nulou..
Moje žena a já jsme se rozhodli jít i s dalšími členy našeho zájezdu na jeden z vrcholů hor.
Na vrchol vedla celkem udržovaná cesta a okolo byly jen místy jehličnaté stromy, takže jsme se všichni mohli rozhlížet na celé údolí zasypané čerstvým sněhem.
Cesta nám trvala tak dvě hodiny, jelikož jsme museli několikrát zastavovat, ale nikomu z nám s to nevadilo. Měli jsme s sebou jídlo i pití, bylo odpoledne a my jsme měli tolik času , kolik jsme chtěli...
jen kdyby ho bylo trochu více...
Už nahoře jsme viděli, jak z dálky plují černé mraky , ale nikdo si toho moc nevšímal.
Když jsme byli hruba na půli cesty, obloha zčernala. Nad námi by obrovský černý mrak, ze kterého začalo pozvolna sněžit.
Přidali jsme do kroku, abychom byli v teple dřív, než bude úplná tma, nebo se strhne vánice, ale i tak před námi byla ještě nejmíň hodina cesty do hotelu a světla rychle ubývalo díky sněhu čím dál tím rychleji.
Těsně před sestupem dolů na silnici, padal sníh tak rychle a hustě, že bylo téměř nemožné přes něj vidět více, než obrysy postav a světla v dálce. K tomu se přidal silný vítr, který s námi házel ze strany na stranu a držet při sobě jako skupina bylo téměř nemožné.
Moje žena vykřikla ho hlasitého větru, že se sejdeme u hospody, co byla hned pod svahem. Pak už jsme se stratili v bílé neproniknutelné mlze.

Po několika desítkách minut jsme se sešli tam, kde nám řekla, byli jsme tu téměř všichni do hodiny, ale ona sama se nevracela.
Čekali jsme na ni několik hodin, ale ona nikde a venku začalo přituhovat.
Když se do dvou ráno neukázala, vydali jsme se ji hned brzy ráno hledat, ptali jsme se po ní, ale nikdo ji neviděl.
Nenašla ji ani horská služba, policie, nikdo. Byla pryč. Nejspíše se v té vánici ztratila a umrzla.
Byla to pro mně příšerná rána.
A stále je.
Seděl jsem v té hospodě pod svahem a koukal z okna na cestu na vrchol té osudné hory, když v tom někdo zaklepal na zmrzlou a zasněženou tabulku skla.
Nic nebylo vidět, kromě ruky v rukavici, která mi naznačovala, že mám jít za ní.
Venku už bylo šero a rtuť na teploměru jela pod -15. Kdo by mohl být v té zimě dobrovolně, když má vedle sebe vyhřátou chatu?
Vyšel jsem ven a šel k místu, kde se ozývalo to ťukání. Hned za rohem na mě vyskočila žena v modrém kabátě, s černými vlasy, na kterých se držel sníh a led, modrýma očima a bledou omrzlou pletí... myslel jsem, že jsem blázen, vždyť...byla to moje manželka!
"Vidíš, že jsem tady!" Usmála se a obejmula mě. Vůbec jsem nechápal, co se tu děje, ale byl jsem rád, že ji vidím.
"Vždyť jsi měla být-" "Mrtvá? Nejsem! Našla jsem v lese jeskyni. Byla jsem v ní až do rána a chtěla jít zpět za tebou, ale ty jsi tu nebyl!" Vysvětlila mi, co se stalo a táhla za ruku dál po cestě. Dávalo by to smysl, proč ji nemohli najít a ten pocit, že jsem se právě zbláznil, vyprchal.
"Tak pojď dovnitř, musí ti být zima! Musíš mi to všechno říct, co se stalo, kde jsi pak byla a-" "Nemůžu..." přerušila mě "Proč ne?"
"Prostě nemůžu... do tepla..." zašeptala
"Jak jako že nemůžeš?" "Nesmím." Zavrtěla hlavou a rukkou zase udělala to gesto, abych šel za ní.

Šli jsme dlouho po té samé cestě, kde jsem jí před tou dobou viděl naposledy. Mezitím už se dávno setmělo a na čisté obloze byli vidět hvězdy. Z nějakého důvodu tu pořád padal sníh a když jsme sešli z cesty na lesní pěšinu, začal foukat slabý chladný vítr. Muselo být dost pozdě, protože jsem začal cítit, jak mi těžknou víčka.
"Není ti zima?" Podíval jsem se na ní, jak s úsměvem našlapuje na jemný prašan.
"Proč by mi měla být?" Usmála se a zabočila do malého prostoru je skále.
Vítr se zvedl a s ním i vánice
"No, vypadáš, jako by jsi měla umrznout. Co takhle se vrátit, posadit se ke krbu a-" nejspíš jsem jí naštval
"Teplo je to, co nás od sebe odděluje..." zašeptala smutně a vešla do jeskyně. Kolem byla tma a já musel chodit po slepu za kroky mojí manželky.
"Nemyslíš, že zima je daleko hezčí než cokoli jiného? " zašeptala a mě se chtělo spát ještě víc.
"Asi ano..." Odpověděl jsem rozespale. Zase mě obejmula. "Teď už nás nic nerozdělí..." Byla ledová a její dech jako severní vítr.
Než jsem usnul, dala mi do ruky nějaký papírek s nápisem a odešla... poslední, co jsem viděl, bylo, jak se postava v dálce vytratila do padajícího sněhu.


O pár měsíců později se pod skalním převisem našlo tělo neznámého muže. V jeho ruce nalezli zprávu obsahující vzkaz: Už nás nikdy nic nerozdělí...