Frozen to death

18. prosince 2015 v 13:00
tak nějaká ta cp tu být musí, no...Varuju Vás, je to jen stručný výpisek, ale i tak, try to enjoy!

Frozen to death.

Jsou tomu už tři roky, co se to stalo, ale pořád živé, jako by to bylo včera.
Bylo nádherě. Žádné mraky, vítr, a teplota kolem pěti pod nulou..
Moje žena a já jsme se rozhodli jít i s dalšími členy našeho zájezdu na jeden z vrcholů hor.
Na vrchol vedla celkem udržovaná cesta a okolo byly jen místy jehličnaté stromy, takže jsme se všichni mohli rozhlížet na celé údolí zasypané čerstvým sněhem.
Cesta nám trvala tak dvě hodiny, jelikož jsme museli několikrát zastavovat, ale nikomu z nám s to nevadilo. Měli jsme s sebou jídlo i pití, bylo odpoledne a my jsme měli tolik času , kolik jsme chtěli...
jen kdyby ho bylo trochu více...
Už nahoře jsme viděli, jak z dálky plují černé mraky , ale nikdo si toho moc nevšímal.
Když jsme byli hruba na půli cesty, obloha zčernala. Nad námi by obrovský černý mrak, ze kterého začalo pozvolna sněžit.
Přidali jsme do kroku, abychom byli v teple dřív, než bude úplná tma, nebo se strhne vánice, ale i tak před námi byla ještě nejmíň hodina cesty do hotelu a světla rychle ubývalo díky sněhu čím dál tím rychleji.
Těsně před sestupem dolů na silnici, padal sníh tak rychle a hustě, že bylo téměř nemožné přes něj vidět více, než obrysy postav a světla v dálce. K tomu se přidal silný vítr, který s námi házel ze strany na stranu a držet při sobě jako skupina bylo téměř nemožné.
Moje žena vykřikla ho hlasitého větru, že se sejdeme u hospody, co byla hned pod svahem. Pak už jsme se stratili v bílé neproniknutelné mlze.

Po několika desítkách minut jsme se sešli tam, kde nám řekla, byli jsme tu téměř všichni do hodiny, ale ona sama se nevracela.
Čekali jsme na ni několik hodin, ale ona nikde a venku začalo přituhovat.
Když se do dvou ráno neukázala, vydali jsme se ji hned brzy ráno hledat, ptali jsme se po ní, ale nikdo ji neviděl.
Nenašla ji ani horská služba, policie, nikdo. Byla pryč. Nejspíše se v té vánici ztratila a umrzla.
Byla to pro mně příšerná rána.
A stále je.
Seděl jsem v té hospodě pod svahem a koukal z okna na cestu na vrchol té osudné hory, když v tom někdo zaklepal na zmrzlou a zasněženou tabulku skla.
Nic nebylo vidět, kromě ruky v rukavici, která mi naznačovala, že mám jít za ní.
Venku už bylo šero a rtuť na teploměru jela pod -15. Kdo by mohl být v té zimě dobrovolně, když má vedle sebe vyhřátou chatu?
Vyšel jsem ven a šel k místu, kde se ozývalo to ťukání. Hned za rohem na mě vyskočila žena v modrém kabátě, s černými vlasy, na kterých se držel sníh a led, modrýma očima a bledou omrzlou pletí... myslel jsem, že jsem blázen, vždyť...byla to moje manželka!
"Vidíš, že jsem tady!" Usmála se a obejmula mě. Vůbec jsem nechápal, co se tu děje, ale byl jsem rád, že ji vidím.
"Vždyť jsi měla být-" "Mrtvá? Nejsem! Našla jsem v lese jeskyni. Byla jsem v ní až do rána a chtěla jít zpět za tebou, ale ty jsi tu nebyl!" Vysvětlila mi, co se stalo a táhla za ruku dál po cestě. Dávalo by to smysl, proč ji nemohli najít a ten pocit, že jsem se právě zbláznil, vyprchal.
"Tak pojď dovnitř, musí ti být zima! Musíš mi to všechno říct, co se stalo, kde jsi pak byla a-" "Nemůžu..." přerušila mě "Proč ne?"
"Prostě nemůžu... do tepla..." zašeptala
"Jak jako že nemůžeš?" "Nesmím." Zavrtěla hlavou a rukkou zase udělala to gesto, abych šel za ní.

Šli jsme dlouho po té samé cestě, kde jsem jí před tou dobou viděl naposledy. Mezitím už se dávno setmělo a na čisté obloze byli vidět hvězdy. Z nějakého důvodu tu pořád padal sníh a když jsme sešli z cesty na lesní pěšinu, začal foukat slabý chladný vítr. Muselo být dost pozdě, protože jsem začal cítit, jak mi těžknou víčka.
"Není ti zima?" Podíval jsem se na ní, jak s úsměvem našlapuje na jemný prašan.
"Proč by mi měla být?" Usmála se a zabočila do malého prostoru je skále.
Vítr se zvedl a s ním i vánice
"No, vypadáš, jako by jsi měla umrznout. Co takhle se vrátit, posadit se ke krbu a-" nejspíš jsem jí naštval
"Teplo je to, co nás od sebe odděluje..." zašeptala smutně a vešla do jeskyně. Kolem byla tma a já musel chodit po slepu za kroky mojí manželky.
"Nemyslíš, že zima je daleko hezčí než cokoli jiného? " zašeptala a mě se chtělo spát ještě víc.
"Asi ano..." Odpověděl jsem rozespale. Zase mě obejmula. "Teď už nás nic nerozdělí..." Byla ledová a její dech jako severní vítr.
Než jsem usnul, dala mi do ruky nějaký papírek s nápisem a odešla... poslední, co jsem viděl, bylo, jak se postava v dálce vytratila do padajícího sněhu.


O pár měsíců později se pod skalním převisem našlo tělo neznámého muže. V jeho ruce nalezli zprávu obsahující vzkaz: Už nás nikdy nic nerozdělí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 18. prosince 2015 v 17:46 | Reagovat

Juuu  to je fakt super. Creepy xD. Tá ženskä bola niaka šialená:3
A prekladaš dobre, pokračuj^^

2 stringlesspuppet stringlesspuppet | E-mail | Web | 18. prosince 2015 v 18:02 | Reagovat

[1]: děkjjuuu...
A pokračovat budu, to se neboj.

3 Ami Ami | E-mail | Web | 18. prosince 2015 v 20:45 | Reagovat

[2]: Jeeeeej^^
Už sa teším na Purplíka xD

4 stringlesspuppet stringlesspuppet | E-mail | Web | 18. prosince 2015 v 20:48 | Reagovat

[3]: pořád se ti to neposlalo? Co to je s tím mailem dneska...

5 Ami Ami | E-mail | Web | 19. prosince 2015 v 10:28 | Reagovat

[4]: Už sa mi to poslalo (este včera) ^^

6 stringlesspuppet stringlesspuppet | E-mail | Web | 19. prosince 2015 v 10:31 | Reagovat

[5]: ale ten moment,  kdy to celou dobu posílám na neexistující e-mail... *facepalm*

7 Amira Amira | 19. prosince 2015 v 11:54 | Reagovat

Tak to bolo skvelé... a dosť creepy 😁😄

8 stringlesspuppet stringlesspuppet | E-mail | Web | 19. prosince 2015 v 12:26 | Reagovat

[7]: to byl účel... :D

9 Crys Crys | Web | 10. ledna 2016 v 17:42 | Reagovat

Pokud jsem to pochopila tak ona umrzla ale přežila =D nebo tak něco =D
Je to nice  ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama