Blázinec 13-zase upraveno, protože se mi to nelíbilo!

22. března 2016 v 20:54 |  Blázinec

Bez větších obtíží, Eliška ti ublíží! Sežere tě, sežere tě...
Bez plic se nedá žít, bez srdce zas nedá být, sežrali tě, sežrali tě,
Orgány dej do banky, splatíš všechny poplatky, do trezoru, do trezoru jinak
Bez větších obtíží, Eliška ti ublíží...

Už nás od konce dělí tři díly a úpravy, jak můžete vidět jsou v plném proudu... už teď se mi po kazajkách začíná dělat smutno...

Jinak, omlouvám se za to, jak je tenhle díl krátký a uspěchaný. Šetřím si řádky na konec a... nemám moc času... snad pochňápete...

Doktor se na něj neustále díval a čekal, co John řekne.
Nejspíš si myslel, že to je další z pacientů. Ven ze své ordinace nikdy moc nechodil, jen, když to bylo opravdu nutné.
"No, já..." přemýšlel John, ale nebyl schopný nic vymyslet a místo slov jen něco blekotal. Doktor Haisenberg se na něj podíval trochu podivně.
"Jste v pořádku?" zeptal se.
"Já-j-já-je-jen em- en- ene-eemm..." vydal ze sebe John a k tomu ještě máchal rukama.
"To nevadí, jen si to v klidu rozmyslete, já budu ve své ordinaci, já mám času dost..." mávl nakonec rukou a nechal Johna Johnem.

Dvojtvář, pověřený úkolem, že Blázna, který byl poněkud zmatený, dokope za doktorem. Už chtěl rozrazit dveře a nakráčet dovnitř, aby z téhle trosky zase udělal zpívajícího maniaka, když v tom uviděl, co se za pootevřenými dveřmi odehrává.
Trochu se zamyslel. Možná by mu mohla jedna mrtvola pomoct si vzpomenout.
"Co bys řekl na trhací terapii?" napadlo ho
"Co se bude trhat..." pohodil Blázen rukama a nahlonil hlavu na stranu na znamení, že nechápe.
"On přece." Ukázal do dveří
"Dveře?" Podivil se a snažil se přijít na to, jak roztrhat dveře.
"Ne! On přece! Prokousl jsi mu ucho!" odpověděl mu.
"Proč bych to dělal? Nejsem magor..." vzdálil se od něj o pár kroků.
"To jsi padlej na hlavu?! Víš ty, kdo vůbec jsi?!" Dvojtvář ztrácel trpělivost.
"Ne..."
"Áááá! No tak, neříkej, že tamtoho nechceš zabít! Vlezl tam, kam neměl! Podívej se na něj! A. UŽ. SAKRA. DĚLEJ. CO MÁŠ!!!"
"Kdože to tam je?" nechápal... byl vážně mimo a Dvojtvář se na něj jen naštvaně podíval mu naplácl obličej na dveře.
Nic mu to neříkalo "Doktor?! Proč bych měl ubližovat doktorovi?" Tímhle Dvojtváři už opravdu přeskočilo.
"Haló! Prober se! To je jeden z těch pěti! Těch, co, jsi chtěl na hromadě na kousky!!!" zalomcoval s ním
"Pěti? Toho jsem ale nezabil! Přísahám!" vykřikl a dal se na útěk.
"Brzo tě asi zabiju já..." povzdechl si a běžel za ním.

Ten sam seděl na zemi dokud si neuvědmil, že je za ním prázdná chodba!
Pomalu otevřel dveře a ujistil se, že je chodba opravdu prázdá. Bez jakéhokoliv dalšího čekání se rozeběhl pryč, dokud byl vzduch čistý.Byl v půli chodby a uslyšel, jak se někdo z nich vrací. Byla to Alberta s Kráskou, která byla celá od čerstvé krve a o něčem nadšeně mluvily.
John přidal do běhu. Naštěstí se včas dostal za roh a obě zmizely kdesi vzadu.

Na podlaze kolem, i v rámu byly pořád střepy. O jeden z nich si John při prvním pokusu vylézt ven omylem pořezal předloktí.
"Okno... okno v prvním patře... rozbili ho..." začal si pro sebe mumlat kdosi schovávající se pod stolem sledoval Johna, jak se chystá vylézt ven.
"Byli čtyři... ne... bylo..." díval se zmateně okolo "bylo jich pět... nebyli od nás..."
John ještě rychle odlomil pár velkých střepů v okně a odhodil je stranou. Ty menší bohužel nešly jen tak lehce vzít bez toho, aniž by se pořezal.
Rozhlédl se kolem, jestli nenajde něco, co by mu mohlo pomoct.
"Ta bloncka... pověsit na hák..." John zaslechl, jak někdo něco mluví, ale nebyl schopný určit, zda-li to je někde blízko, nebo jen v jeho hlavě.
Přešel k hromadě nábytku a vzal do ruky jakýsi neznámý kovový zrezlý předmět a doufal, že to alespoň rozbije sklo dřív, než se to rozpadne samo.
Jeho obavy se naštestí nevyplnily a zanedlouho byly všechny střepy pryč.
Rozmýšlel se, jestli á počkat na ostatní tafy, nebo venku, ale po krátkém uvážení se rozhodl pro venek.
"Tak snad to dáte, lidi!" Zašeptal a chytil se zbytku mříže.
"Tu černovlásku nechat být, Páčidýlko rozčtvrtit... Páčidýlko..." ten pod stolem si dale mumlal a jeho hlas se začal pohupovat nabývat na intenzitě. "No to jsem.... to jsem... to... to jsem..."
Pomalu se vyplížil ze svého úkrytu zrovna, kdy mu John nenohl být schopný věnovat pozornost.

Jen co John se pevně chytil okenního ránu a chystal se vyskočit, jiná noha mu podkopla lýtko a on se praštil do hlavy o rám.
Trochu zasyčel a otočil se čelem k tomu, co ho shodil.
Na několik okamžiků přestal dýchat a s hrůzou v očích se díval až moc dobře známého pacienta.
"No to jsem blázen, ty sis myslel, že mezi prsty mi proklouzneš? Mám takový pocit, že se ven živý nedostaneš!" Blázen popadl chodidlem ten největší střep a loktem si Johna přišpendlil na rám.

... toť naposled, co jsme o Johnovi slyšeli...

"Tak tady je! Máme štěstí, že ho nenapadlo vyskočit ven!" zvolal Dvojtvář a podíval se na Opatrovnici a Křika, kteří byli jako jediní ochotní mu pomoct Blázna najít a ukázal na Blázna, jak tak postává uprostřed předsíně a tváří se trochu mimo.
"Jejda, pořád ho to drží..." uchchecht se Křik trochu nervozně.
"Co tady děláš? Seber se a jdeme-" zarazil se Dvojtvář a podíval se na tu spoušť kolem.
"Nemáte snad co dělat? Jsou tu ještě další dva! No tak! Najít a vykuchat!"


Alice s Markem byli někde v prvním patře, ale ať hledali, jak mohli, nepodařilo se jim najít cestu, kterou sem přišli.
"Jsi si jistý, že jdeme správně?" rozhlédla se Alice kolem a připadalo jí, že celou dobu chodí v kruhu.
"Já nevím! Hledej roztrhaný koberce a okna!" pokrčil nervozně rameny a nahlížel do každé chodbičky a dveří.
"Nejspíš jsme někde špatně odbočili..."
"Co támhle!" ukázala Alice na celkem povědomou prasklinu ve zdi.
Oba se rozeběhli tím směrem, ale čekalo na ně nemilé překvapení. "Slepá ulička? Pamatuju si, že tam byla chodba!" nechápala Alice
"Nejspíš sis spletla patro..."
"No to snad ne!" Plácla se Alice do čela a připadala si, jak totální idiot.
"To nevadí, někde to tu být musí! Hlavně rychle, než nás najdou!" otočil se Mark a vyběhl na první rozcestí.

A) zpět
B) jinou cestou dál

(Pohled do zákulisí minulého dílu- aneb Blázinec na vlastní kůži) ...věnováno Elišce.. jen mě nebij!
Sedí si takhle Wave, Stringless a Eliška v lavici a o něčem zase žvaní.
Když v tom se Eliška prapodivně podívá na Stringless a zlověstně se zasměje "Hehehe!"
"Co?" Stringless se ovšem lekla a Eliška se zakřenila znovu "Hehehe!"
"Wave! Ať toho necá! Prosím!"
"Čeho?" Wave ovšem úplně mimo a Eliška se tváří jako andílek a pokrčí rameny. Jen, co se Wave otočí, Eliška spustí "Hehehe! Hehehe! Hehehehehehe!"
"Neee! Nech tohoo!" podívá se na ni Stringless a odsedne si dál.
"HEHEHE!"
"Ne!"
"Hehehe!"
"Ne, ne, ne!"
"Hehehehehehe....." Eliška si dá ruce v bok a zle se zatváří.
"Ne! Wave! Řekni jí, ať toho nechá!" Stringless vyletí z židle a uteče za učitelčin stůl.
"Čeho zase?" zatváří se Eliška nevinně
"Já nevim, ten Klokánek ji asi odrovnal..." kostatovala Wave a věnovala se své práci
Stringless mezitím utekla za Ájou, která tu byla jediná normální a chápjící.
"Ovšem, že ji pozdravila větou: "Tak jebe ti?" uplácla si vlasy a věnovala se svému mobilu.
Zvonilo a Eliška se vrátila na své místo a ještě oběma přátelsky zamávala.
Když se na ni Stringless i Wave podívaly naposled, viděly ty černé kruhy pod očima, ty zlověstné zuby a úsměv, ten postoj, ten výraz, ty ruce, které se po nás sápaly a chtěly nás uškrtit a těsně předtím, než vešla do třídy učitelka i tiché, ale přesto děsivé... HeHeHee....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bea(st) Bea(st) | 22. března 2016 v 21:09 | Reagovat

Heheheee

2 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 22. března 2016 v 21:10 | Reagovat

[1]: mám se bát?

3 Ami Ami | E-mail | Web | 23. března 2016 v 14:28 | Reagovat

Aleeee, už len tri časti? :-(
A znova výborná časť ako vždy! :D
Hehehe.....heh...

4 Ami Ami | E-mail | Web | 23. března 2016 v 14:29 | Reagovat

Btw, super nový dizajn blogu! ;)

5 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 23. března 2016 v 14:38 | Reagovat

[3]: ju nu, já z toho taky nejsem dvakrát happy

[4]: ďákuju :D

6 Jane The Killer / Kira The Killer Jane The Killer / Kira The Killer | E-mail | Web | 23. března 2016 v 18:03 | Reagovat

yeeeeej :33 to je super ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama