Díl 2. - Vítejte v Snozemi

29. března 2016 v 19:54
Vamos braziliana med chicas i Copacabana...Are you ready for the roughneck bass?! *tancuje po pokoji jako magor*


Šli dlouho temným lesem, kde byla spousta světélkujících rostlin a stvoření, která neustále sledovala jejich pro ně podivný vzhled a chování.
Postupem času se les začal prosvětlovat, stromy byly čím dál tím delší, z křoviny vyměnily nejrůzněji barevné květy a liány a v dálce byla slyšet hučící voda.
"Měl bych se předem olmuvit za chování zdejších hlídek... někdy mohou být pěkně nepředvídatelní, pokud si budou myslet, že jim budete chtít ublížit..." otočil se Braulen čelem k nim a málem zakopl o kořeny, co prorůstaly cestou.
Jako kdyby to tušil, z koruny seskočil takový malý dřevěný panáček s naostřeným klacíkem v ruce, kterým výhružně mířil na narušitele. Na hlavě měl jakousi masku z kusu kůry, ze které prorůstala větvička s listy a jeho oděv byl jen pár nitek lýka svázaných k sobě. Vysoký byl asi do půlky lýtek. Vypadal mírumilovně, ale tvářil se, jako kdyby chtěl všechny na ten klacík napíchnout.
"To je dobré, já to vyřeším!" usmál se Braulen a dřepnul si vedle toho kůrovce.
"Jen tu procházíme, Kiki, prosím, odhoď zbraň." poprosil ho.
"Ne, dokud, mi neřekneš, co jsou tihle zač!" zaprotestoval Kiki a přikrčil se do útočné pozice.
"To jsou... ti vyvolení..." pošeptal Braulen a rozhlédl se, zda-li není nikdo kolem nich.
"O-opradvu?" podíval se na něj Kiki a Braulen jen přikývl.
Kiki poklekl na sklonil hlavu na omluvu a pkynul jim, ať jdou dále.

Cestou naráželi na mnoho podobných bytůstek, jako byl Kiki, které před nimi smekaly jednu poklonu za druhou.
'"Co jsi myslel tím 'vyvolení'?" zeptal se Robin trochu poplašeně
"Myslel jsem vás, samozřejmě!" zasmál se Braulen a neustále motal své uši dohormady.
"My?! A vyvolení? Děláte si srandu? To bude asi nějaký omyl! Já jen rozbila kámen v muzeu!" namítla Jenny
"Není to omyl. Je to jen část proroctví."
"Jakého proroctví?" zeptala se Georgie
"To vám už musí říct někdo jiný." odpověděl Braulen a něco zaslechl v kapradí. "Co to bylo?" uskočil Neil, který byl kapradí nejblíže.
Zpod listů zasvítily zelené kočičí oči a z kapradí se vynořila obrovská kočkovitá šelma.
Po těle měla erno hnědé pruhy a fleky, na uších zase šedá chmíříčka a dokonale splývala se zemí, a kořeny.
"Je pravda, co se šušká mým lesem?" promluvila kočka a Braulen se nadšeně uklonil
"Mugarai! Ano! Je! Jsou přímo tady!" uskočil, aby si je Mugarai mohl prohlédnout zblízka.
"Přesně tak, jak bylo řečeno!" zasmál se Mugarai a posadil se na nejbližší kořen. "A kam jsi se s nimi vydal?"
"Za ostatními strážci, Mugarai a za Elizabeth, samozřejmě." odpověděl Braulen a zamával ušima.
"Výborně. Oznamil bys prosím strážcům, že se dostavím před západem?" na toto skřítek téměř okamžitě přikývl "Msylím, že většina se před západem neukáže také, hlavně ti z okraje údolí." zamyslel se. rozloučil se a pokračoval dál po zarostlé cestě.

"Ty... řekl jsi právě Elizabeth?" zaklepal mu na rameno Nathan.
"Oh ano! Motýlice Elizabeth, strážkyně drahokamu nešikovného cestovatele!" přikývl Braulen a všech sedm si vyměnilo pohledy.
"Motýlice?" nechápal Nathan.
"Ano, je to tvaroměnič!" zasmál se "Vy asi nebudete vědět co to je, že?" podíval se na ně a jen z jejich očí se dalo vyčíst, že ani jeden neví, o čem se jedná.
"Každý, kdo vstoupí do Snozemě- jak tomu Elizabeth ráda říká- je obdarován schopnostmi, které si zaslouží. Například já umím tohle:" vysvětloval Braulen a lusknutím prstů proměnil malou povadlou rostlinku v překrásnou blankytně modrou květinu.
"Jiní umí mluvit s rostlinami, nebo léčit zranění. Jsou tu i tací, co ovládají živly, jako vzduch, nebo voda. Další se proměňují do různých zvířat, nebo do podoby napůl člověk, napůl zvíře... a pak tu je ještě jedna skupina... je to ta nejmocnější ze všech... tělem jsou to pouzí duchové, ale umí číst myšlenky, vědí vše, co se stalo i to, co se stane, dokáží pohybovat předměty pomocí vůle a dokonce i ovládat mysl lidí. Jedním z nich je bohužel i Garou..."
"Kdo je Garou?" zeptala se Susan
"To nesmím říct... ne já... a... hele! Už se blížíme! Jen projdeme přes tůně a jsme u jezera!" ukázal na úplný konec lesa a přidal do kroku.

Tůně byly zahaleny do mlhy a všude bylo šedo. Bylo to jiné, než to, co doposud viděli. Nikde nezpívali ptáci, nebo nelétal hmyz, či ty světélkující nehmotné bytůstky. Bylo tu jen slyšet kvákání žab a hučení vodopádu.
"Jsi si jistý, že jdeme správně?" zeptal se Robin, co se v mlze i s brýlemi trochu motal.
"Jistě že, jen v nesprávný čas... vidím, že zítra bude pršet..." odtušil Braulen a pokračoval dál
"Takhle mrtvo tu normálně nebývá-" snažil se jim něco ujasnit, ale na hlavu mu přistála sprcha vody.
"Nevím, kdo tam je, ale odejděte!" ozvalo se z mlhy zavrčení a vzduchem prosvištěl další proud vody.
"Ale... my bychom potřebovali projít...je to dost důležité!" usmál se Braulen a oklepal se zebe vodu.
"Důležitější, než starání se o to, aby bylo celé údolí zavlaženo?"
"No... skoro... jde o proroctví..."
"O co že?" ozvalo se hlasité šplouchnutí a za pár okamžiků se před Braulenem vynořila z tůně jakási postava, která v mlze byla sotva vidět.
"Proroctví!" ukázal Braulen za sebe na sedm v mlze ztracených.
"Ach tak... nu dobrá, ale až budete mít prázdné studny, tak nebrečte..." povzdechl si a mávnutím ruky veškerá voda v mlze se spláchla zpět do tůní.

Na hladinu dopadly paprsky slunce, na obloze nebyl ani mráček a nad jejich hlavami se prohnalo několik hejn pestrých papoušků.
Najednou tu vše ožilo.
Žáby seskákaly před sluncem do vody a nad hladinou naopak poskakovaly malé ryby ploutvemi, kteréma mávaly nad hladinou tak dlouho, dokud nevydržely letět dále, jak pár metrů a začaly ve vzduchu plachtit. Jakéto podivné rybušky.
Byl tu jeden kamený most přes navlhlou zem, která připomínala bažiny, který byl ale obklopen obrovskou bublinou vody.
"Byl bys tak laskav a uvolnil most?" zeptal se Braulen vodní příšery, co v rukou motala chomáček mlhy.
Tvor se podíval na těch sedm přes dlouhou blanitou ploutev, co mu přepadala přes obličej.
"To jsou ti, o kterých šamani mluví jako o zázraku?" změřil si Robina pohledem a ocasní ploutví odhodil od břehu, aby do tůně nespadl, zatímco si bude rovnat brýle .
"Ano! A prý mám vyřídit, že se Mugarai dostaví až za západu." přikývl a střihnul ušima
"Dobrá..." pokrčil rameny a stáhnul bublinu pryč z mostu.

Jen, co přešel poslední, celá oblast se zae zaplnila nepropustnou mlhou.
"Kdo to byl?" ohlédl se Neil
"Merainus. Kdo jiný. Stará se o všechno, co se točí kolem vody, trochu protiva, ale můj nejtrpělivější přítel! Za tu, dobu, co ho znám se mě pokusil utopit jen dvakrát, ale vždycky mě nechal jít, prý jsem nesmírně otravný. " usmál se Braulen a vlezl do jakéhosi tunelu.
"Aha..." povytáhla Georgie obočí následovala skřítka

Dole je přivítala slunná skála plná tunelů a děr. byla tu rovná plošina, kde někdo vyskládal mozaiku z drahokamů.
Bylo tu několik desítek stovření, které bychom si mohli jen stěží představit a Braulen začal hledat pod pod korunami stromů osobu, kterou hledal od chvíle, kdy uviděl tuto partičku v lese.
Jeho pohled se zastavil na větvi, která nebyla ani nijak vysoko.
Seděla na ni vysoká postava s perleťově žlutou pokožkou ve vínových potrhaných šatech s vlnitými blond vlasy, co si povídala s malou světélkující bytůstkou a přitom pomalu mávala tenkými motýlími křídly. Působila tak křehce.
Braulen na ni zamával.
Když uviěla, koho to s sebo nese, sletěla z větve a rozeběhla se k nim po tenkých dlohuých nohách, co byly místo chodla zakončeny dvěma malými drápky.
"To jsou oni?" vydala ze sebe a zamávala křídly, jak nejrychleji mohla a přeměnilase do lidské podoby.
"Jistě že! A Mugarai přijde až po západu!" oznámil Motýlice podala všem ruku na uvítanou "Vítejte ve Snozemi, vyvolení!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bea(st) Bea(st) | Web | 29. března 2016 v 20:03 | Reagovat

OwO OwO Kadabarakakakakaaaaaaaaaaa!
To je bagarangaaaaaaaaaaaaaa! OwO
*kroutí se jak červík* OwO
OwO
(Sh:*táhne Beast pryč* Dneska těch houbiček a fantasy stačilo... Nehodlám zase vidět tvoji představu o tom, že jsi motýl.)

2 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 29. března 2016 v 20:06 | Reagovat

[1]:
Emm... ⊙u○... neumím tvojí řečí, ale děkujuu! :-D
nuuu nech motýlka tady,máme pro něj kazajundu!

3 Bea(st) Bea(st) | 29. března 2016 v 21:08 | Reagovat

[2]: owO kdo řekl kazajka?!

4 Jane The Killer Jane The Killer | E-mail | Web | 31. března 2016 v 19:33 | Reagovat

OwO já chci další OwO

5 Mangle1987 Mangle1987 | 18. dubna 2016 v 21:06 | Reagovat

Jééééé. Motýlci,kytičky,barvičky a hodné postavičky to je svět pro.........Splendermana:-) .
A kdy bude další ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama