FNaF 7

9. března 2016 v 18:32 | Stringless |  FNaF
Ňááááááá! Zabít! Zabííííít!
... dobrá, krásné přivítání, já vím, ale ňááá! Skype je prostě debil, nefachá... proč nefachá! Proooč!
Každopádně, dnes se podíváme trochu více do... minulosti... Jej!
A je to zatraceně dlouhá minulost!

(je to pouze moje teorie a moje verze celé téhle události, a jestli se to někomu nelíbí, nechť si jí nevšímá)

Před několika lety...

Bylo už pozdě a dnešní směna byla opravdu vyčerpávající.
Vystřídalo se tu nad 20 dětských oslav, některé pouze v rodinném kruhu, jiné s hloučkem rodiny oslavence, kamarádů oslavence, rodinou kamarádů oslavence a známých rodiny oslavence i s jejich dětmi, pak téměř cizí lidé, kolegové z práce... a tak bychom mohli mluvit celé hodiny...

Houfy dětí si pobíhaly po celé restauraci jak splašení syslové a personál měl co dělat, aby nelezly tam, kam neměly... popravdě, už toho začínali VŠICHNI mít plné zuby.
Recepční už přestávala mluvit a jen mávala rukama, aby ukázala přicházejícím hostům, kde jsou volná místa, servírky se musely motat mezi papíry, hračkami, plačícími dětmi, rozbitými talíři, jídlem a kdo ví, čím ještě, jen, aby se dostaly ke stolu, kam měly nejprve namířeno, kuchaři vypadali, že právě v kuchyni uběhli maraton a zbytek personálu se jen snažil udržet děti na uzdě, když už ani rodiče nebyli schopni nic udělat.
To se pak všude ozývalo: Tohle nedělej! Nelez tam! Na tohle nešahej! Co tady děláš? Kde máš rodiče! Nelez na to! Co jsi tu udělal! O co ses pořezal? COŽE JSI!?, atd. ...

Štěstí, že tohle šílenství mělo za necelou hodinu skončit... a tím i něco zcela jiného...

To už tu jely jen dvě větší oslavy.
Zatímco rodiče a dospělí si v klidu povídali u stolů, děti, které někde přišly k nevyčerpatelnému zdroji energie, běhaly a křičely po celé budově.
Ti klidnější si hráli, někde v rohu kreslili, co se jim tady nejvíce líbílo, nebo znuděně pozorovali zpívající roboty.

Jeden hošík se znuděně koukal na medvěda s mikrofonem v ruce, co mával všem okolo.
Všiml si, že medvěd nikdy nedovře ústa a v nednu chvíli se hlavou přiblíží k zemi.
A co ho nenapadlo.
Vzal nějaký kus pizzy a vylezl na pódium, že mědvěda nakrmí.
Počkal si, než se medvěd dostane hlavou dolů a natáhl se, aby mu mohl pizzu do pusy hodit, když v tom zavrávoral a málem spadl Freddymu do tlamy.
něco, nebo někdo ho na poslední chvíli zvedl a odnesl z podia dolů.
"Další?! Co vám všem je! To neumíte číst!?" byl to nějaký zaměstnanec a vypadal hodně nervózně.
"PŘÍSNÝ ZÁKAZ SAHÁNÍ NA ROBOTY!!!" a naštvaně ukázal na ceduli vedle opony.
"Já jen chtěl nakrmit Freddyho..." řekl smutně hošík
"Ale Freddy teď nemá hlad, ani žádný jiný robot, JASNÉ!?" a nasupeně odkráčel k dalšímu dítěti, co teď pro změnu bušilo pěstičkami do dveří.

"Spratci jedni uřvaní!" praštil nakonec hlavou do stolu, kde recepční hledala něco na bolest v krku.
"Mysli pozitivně, 46 minut a jdeme domů!" ukázala na hodiny v repepci a napila se vody.
"Pro tebe možná, já tu jsem ještě přes noc." zavrčel a recepční se podivila "Jak jako přes noc?"
"Hlídač si vzal volno, takže mám dvě směny za sebou já, protože proč né!" vykřikl a svázal si barvou polité vlasy gumičkou. A šel překontrolovat, jestli si nějaké dítě zase nehraje s vodě odolnou barvou.
"Ale sluší ti to!" zasmála se recepční a rozkašlala se. Hlídač ji věnoval vražedný pohled a pár ironických slov navrch.

Po několika minutách to už vzdal a odebral se do své kanceláře.
Sedl si na židli, hlavou praštil o stůl a zacpal si uši. Bohužel, hluk byl slyšet i tak. Navíc, nějaké dítě kdesi sebralo píšťalku a jen tak se vplížil za ním a písknul, jak nejvíc mohl.
"Tak a DOST!" zařval hlídač, bouchl pěstí do stolu a šel ven.
Dítě jen jako by nic vzalo hromadu papírů a odneslo je ke stolu, kde si s ostatními kreslilo.
Jen co si už myslel, že bude na chvíli sám, naskytl se další zátrhel.
Na lavičce před vchodem sedělo brečící dítě.
"A ty tu děláš co?" křikl na něj.
Dítě nereagovalo.
"Haloo? Slyšíš mě? Mluvíš vůbec?" pokusil se o komunikaci znovu, ale nic.
"Kde máš rodiče?" poťukal mu na rameno, címž konečně upoutal jeho pozornost. "Nevím." odpovědělo dítě silným přízvukem.
"No to mi ještě chybělo! Nejen, že jsou debilní děti, ale i rodiče!" naštval se a rozhodil rukama
Tím se dítě rozbrečelo ještě víc.
"Ne! Přestaň!" vykřikl, ale pláč se dál zhoršoval.
"Říkám ti buď ticho!" ... opět to jen zhoršil...
"Máš, cos chtěl, ty zmetku!" vyštěkl a sáhl pro něco do kapsy.

"Co budeš kreslit?" zeptala se jedna culíkatá holčička hošíka vedle sebe. "Já berušku!" neřekala na jeho odpověď a hned si vzala jedinou červenou pastelku, co byla k nalezení.
Klučík si ale ničeh nevšímal. Upoutalo ho to, co se dělo před vchodem.

To, co se odehrávalo po tom, co hlídači opravdu přeskočilo, to bychom tu raději neměli dávat.
Každopádně, malé tělíčko bezvládně dopadlo na zem. a kolem něj se za pár okamžiků vytvořila kaluž krve.
"Měl si být ticho, malej..." usmál se nad svým činem hlídač a hodil kapesní nůž do kanálu.
Po přesvědčení, že kolem není nikdo, kdo by ho viděl, vzal tělíčko a odtáhl ho zadním vchodem zpět do budovy.

"Tony, zbal si věci, musíme jít domů!" usmála se na hošíka maminka.
"Ale mami, já nechci, já si budu kreslit!" přemlouval ji Tony, ale marně.
"Už musíme jít, kreslit si můžeš ráno." na tuto odpověď Tony vzal kresbu, kterou nakreslil na jídelní lístek a hodil ji do krabice,kam se měly dávat všechny kresby (které pak stejně skončily v odpadu)
Tony se pak rychle rozloučil s ostatními a smutně odešel ke dveřím.
Recepční, když uviděla ten smutný výraz, okamžitě hrábla kamsi do stolu a klekla si před něj s dlaní plnou karamelových lízátek, aby mu alespoň trochu zvedla náladu.

"Tak co budeme dělat?" zeptalo se jedno ze čtyř dětí, co zůstaly u stolu.
"Půjdeme támhle!" ukázaljeden kluk, o něco starší, než ostatní do chodby.
Samozřejmě, že všichni souhlasili... chudáčci malí...

Jen, co za sebou hlídač zavřel dveře do skladu náhradních dílů, uvědomil si, CO právě udělal!
Pustil tělíčko na zem a podíval se na zkrvavené oblečení. Už chtěl začít vyšilovat, ale někdo otevřel dveře.
Hlídač se schoval za nějaké krabice a sledoval, kdo to je.
Byly to čtyři děti. Dvě z nich poznal. Jeden byl ten, kterého musel sundat z pódia a ten druhý mu málem přivodil infarkt.
Začaly pobíhat po skladu, jako by to bylo hřiště a přehrabovaly se ve všem!
Bylo jen tázkou času, než-
"ÁÁÁÁÁÁ!!!!" zaječela malá culíkatá holčička, když našla tělíčko toho kluka a chtěla utéct.
To se jí ale nepovedlo.
Dveře se jí zaklaply před nosem a hlídač je ještě zamkl.
"Ale ale, kampak jsi chtěla jít?" podíval se na ni a z kapsy vytáhl nůž.

Za krátkou chvíli si rodiče řekli, že je pozdě a že by se už měli se svými dětmi vydat domů. Když se po nich začali ptát, nikdo je neviděl.
Skončili proto u recepční... které měla kromě hlídače přístup ke kamerám v budově...
"No víte, vaše děti... no... před chvíl tu odcházel jeden klučina a oni ho šly doprovodit a... do teď se nevrátily... šla tu také jedna starší paní, co se tu s nimi i bavila... a... nevím, kde jsou, ale... v budově ne! Mám tu kamery... nevidím je nikde!" usmála se a zakryla kameru ze skladu dlaní, aby nikdo neviděl, co se tam děje.
"Jste si jistá?" zeptala se ji jedna z matek
"Ano, paní, zkuste je najít, možná budou na parkovišti, my už musíme zavírat, kdyby bylo nejhůř, volejte policii..." poradila ji recepční a zamkla za posledním hostem dveře.

O pár desítek minut později....

Nikdo nikde nebyl, krom něj a pěti mrtvých dětí.
Byl tu problém, kam s nimi.
Kamkoli je zatáhl, někdo by je dřív, nebo později našel.
Pak, když ale táhl jedno dítě do kuchyně, všiml si robotů na podiu a vzpomněl si na incident s jedním robotem, který se stal před několika lety. Chvíli se rozmýšlel, ale pak stejně přitáhl tělíčko k prvnímu z nich a začal medvěda rozebírat na kusy.

"Tak, nakrmit Freddyho si chtěl, nedívej se na mě tak!" pohodil rukama a nandal mu na hlavu obří hlavu robota a šel pro další tělo.
Na to poslední musel vyvinout veškerou sílu jak jeho, tak kladiva, protože tělíčko i tak malého dítěte bylo moc velké na starou mechanickou loutku v hrací skříňce.
Trvalo, než se tělíčko vpasovalo dovnitř a byl kolem toho šílený binec.
Hlídač, jakmile zamkl skříňku, se šel převléknout a trochu ze sebe vydrhnout tu krev a všechno, aby, až tu ráno přijede policie, nebyl nijak podezřelý.
Cestou z šaten vzal mop a hadr, aby to uklidil, ale... na zemi téměř žádná krev nebyla, ani na robotech. Po dlouhém přemýšlení, jak je to možné usoudil, že se mu ta krev nejspíš jen zdála a šel do kanceláře, jako by nic.
Dveře byly zavřené.
Když je otevřel, čekalo na něj velmi nemilé překvapení.
"Nejsi jediný, kdo tu má kamery, jen tak mimochodem!" byla to recepční a v ruce držela záznamy z kamer.
"May? To- co tady děláš!" zhrozil se
"Pomáhám svému bratříčkovi z kriminálu... znova..." usmála se May
"Ty-ty to... nepráskneš?" ujistil se
"Ne, ale je to naposled, co ti pomáhám. Musela jsem zmást rodiče nějakou starou babkou a jednomu dítěti narvat kapsy cukrovím, aby bylo ticho! A modli se, ať je nenapadne udělat prohlídku robotů, jinak jdeme oba rovnou na křeslo!"
"Jistě, je to naposled, slibuju..." zacouval hlídač a vzal sluchátko telefonu
"Pro tebe..." natož ji omotal kolem krku kabel a začal ji škrtit.
Měl v plánu ji pak pověsit někde v zadu za lustr, aby to vypadalo, že je vrah již mrtvý.
Odtáhl ji do skladu a nechal ji vedle staré zrezlé robotí lišky.
"To by mě zajímalo, kde je tady provaz..." a šel do malé místnosti, kde měla uklízečka spoustu harampádí.
Hodiny ukazovaly pár minut po třetí ráno. Času dost.
Když se ale vracel... bez lana... něco tu bylo špatně Freddy nebyl tam, kde ho nechal, ale na druhé straně podia.
'Možná May' pokrčil rameny a nevěnoval tomu více pozornosti.

Náhradu za lano našel v podobě pásku, co se válel pod jednou skříňkou v šatnách.
Pověsit May nebylo těžké a nijak časově náročné.

Když se vrátil do kanceláře, oddechl si podíval se na kamery před ním.
Něco tu nehrálo.
Opravdu nechal ty dveře otevřené?
Když se podíval do chodby, dveře ale byly zavřené, jak by měly být.
'Asi je sekla kamera' pomyslel si a sledoval záběry dál, dokud neusnul...

Probudili ho zvuky. Příšerné zvuky.
Pláč, křik, smích, kroky.
Jen, co se probral, bylo zase ticho. Už to vypadalo, že se mu to jen zdálo, ale v tom něco zaťukalo na okno kanceláře.
Byla to plechová ruka a následně se objevila i hlava Freddyho.
"Proč?" ozvalo se z ní a hlídač nebyl schopný pohybu, dokud se za ním nevynožilo kuře, co se zoufale snažilo nadechnout.
"Ne, vy tu nejste, nejste skuteční, chcete mě dohnat k tomu, abych se přiznal, ale to se vám nepovede!" vykřikl a doufal,že si s ním jeho mysl jen hraje.
Bohužel pro něj, nehrála.
Za chvíli se objevil i králík, lišák a loutka, všichni se dobývali k němu přes zavřené dveře.
Pak ale na kameře uviděl něco... podivného.

May seděla na stole, nad kterým měla viset a z krku ji lezla ona rezavá liška. Ještě mu zamávala a usmála se.
Roboti využili momentu, kdy hlídač nedával pozor a otevřeli jedny dveře.

Během několika vteřin byl obklíčen roboty, co ho chtějí roztrhat na malé kousky za to, co jim udělal.
Jeden z nich dokonce držel hlavu starého kostýmu, který už dlouho hnil kdesi v budově a chystal se mu ji nasadit na hlavu ještě za živa.
Roboti se těšili na jeho křik, ale...
místo toho se restaurací ozvala rána z hlídačovi pistole a zvuk, který vydala kulka, když prostřelila jeho levý spánek
...

Zpět v restauraci u stolu.

"Takže ten na obrázku jsi ty?" ukázal na něj Mike
"Podle toho, co si pamatujeme, ano." přikývl Marionette a May zároveň
"Jakto, že na tohle policie nepřišla?" podíval se na obrázek Mike nechápavě.
"Myslí si, že je mrtvý, stejně, jako my všichni."oznámil Bonnie
"On je mrtvý... napůl..." dodala Chica
"Mrtvý nemrtvý, je pořád tady... někde... vychází vůbec, nebo viděl ho někdy někdo?"
"Hah! Jestli viděl! Motá se tady pořád! A pořád tu pracuje!" zasmála se May
"Pořád?"
"Jo! Ale většinou někde postává kolem, teď, když je tu jako odpolední sekuriťák. Noční směny odmítal... jako těch 73 po něm. A to mi připomíná, zítra jsem pryč, tak na mě nečekej..." usmála se May a odplazila se do kuchyně.


Na druhé straně pizzerie...

"Jsi si tím jistý?" podíval se na něj Endo nevěřícně.
"Ano, jsem, víš, co máš dělat..."
"Počkat na něj, dělat, že jsem jeden z nich, přivést sem, zabít..." odříkal Endo jako básničku
"No vidíš, chytrej plecháč!" nasadil mu na hlavu hlavu medvěda a přišrouboval ke zbytku.
"A kdy mě pustíš?" "Zítra." odpověděl mu a zapálil další cigaretu.
"A co když tam už někdo bude?" posadil se na nějakou bednu a sledoval, jak se kouř nese až k ventilaci.
"Tak tam budeš muset být dřív!"








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 10. března 2016 v 20:02 | Reagovat

Tyyyyy vole! To je najlepšia teoria na Purple Guya! :D Dokonalá časť! Prosím, len tak pokračuj ďalej! ;D

Ps: prepáč, nefungujeme mi skype :'(.

2 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 11. března 2016 v 22:51 | Reagovat

[1]: ale nepřeháněj, nebo začnu fialovět 😁
Jasně, že budu pokračovat.
A skype mám novej i já, s tim si hlavu nelámej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama