FNaF 8... myslím

12. března 2016 v 21:03 | Stringless |  FNaF
Poslední dobou jsem na FNaF ujetá... nevím ani proč...

O pár hodin plných mluvení později...

Venku celou noc sněžilo a z parkoviště se stalo jedno velké kluziště.
A prosklené dveře zadního vchodu zamrzly a pohnul s nimi nakonec jen Foxy, který je při pokusu otevřít je málem vysklil.
"A smím vědět proč tu zítra nebudeš?" zeptal se Mike a pokusil se nazout si botu a zároveň najít po kapsách drobné alespoň na autobus.
"Úterý mám jen odpoledne a středy je tu za mě někdo jiný. Bylo by divné, kdybych tu byla... alespoň mám takhle víc prostoru sama pro sebe."odpověděla a také si balila věci ze skříňky do své tašky.
Mike se ještě pár vteřin díval na hodiny na jeho stole a pokoušel se navléct do rukávu.
"Tři... dva... jedna... šest hodin! Jde se domů!" zakřičel na celou restauraci, otočil klíčem a celou vahou se opřel do zamrzlé kliky, aby povolila.
"A na mě nečekáš?" rozeběhla se za ním May a Mangle, která chtěla vidět vše kolem ní se schovala do tlusté vlněné červené šály a bylo ji vidět jen žluté oko.
"A co děláš, když je vedro?" podíval se na ni a málem se rozplácnul na zamrzlé kaluži.
"Jsem podivínská bytost, co nosí šálu přes tílko." pokrčila May rameny a rozhodla se chodit pouze po dostatečně zasněžených částech parkoviště.
"Nejede táhmle něco?" ukázala May kamsi do dálky až ke křižovatce.
"Sakra! Autobus!" plácl se Mike dlaní do čela a snažil se co nejrychleji dostat k zastávce.
"Měj se!" zamávala mu May a Mangle vykoukla zpod šály, za což byla málem uškrcena.
"Jo, ty taky!" ohlédl se Mike a přeběhl prázdnou silnici.

Když byl téměř u zastávky, z jedné uličky vyjelo auto a zastavilo přímo před ním.
Mike se ovšem lekl a uklouzl na zledovatělém chodníku.
"No nasedej!" otevřel řidič okénko a nemohl se přestat smát.
"Tolhe mi už nikdy víc nedělej... a vůbec, co tady děláš?" vyškrábal s na nohy a sedl si na místo vedle řidiče.
"To se nemůžu podívat, jak je na tom můj milovaný synovec?" usmál se a vyjel na silnici.
"Jak jsi zjistil, kde pracuju? Jak jsi zjistil, kde vůbec jsem?" nechápal Mike.
"Trochu jsem se poptal..." zastavil jeho strýc na semaforu
"Kudy mám jet teď?" zeptal se, když naskočila zelená.
"Ty nevíš, kde bydlím, ale kde pracuju a kudy a jak se dostávám domů ano? A jinak, za tím obchodem doleva..."
"Jak říkám, trochu jsem se poptal." odpověděl mu a projel kolem jedné samoobsluhy.

"A jak dlouho tu budeš?" vydal ze sebe, když se snažil vyšplhat schody do sedmého patra i s těžkým kufrem jeho strýce."Já se tu moc nezdržím, do rána jsem pryč! Musím jet až do Texasu" zvolal a měl před ním už bezmála patro náskok.
"Co v Texasu?" podíval se na něj zmateným pohledem a kruhy pod jeho očima byly oproti včerejšku nejméně čtyřnásobné.
"To taky ještě nevím, ale doufám, že to bude stát za to!" oznámil mu, jako kdyby cesta přes celé USA byla normální věc... na to, že mu bylo šedesát sedm...
"No jak myslíš..." povzdechl si a odemkl dveře od jeho miniaturního bytu.
"Přepych nečekej... a elektřinu možná taky ne!" kopl boty do rohu za dveře a zkusil zapnout vypínač.
Naštěstí tu elektřina ještě fungovala.
"Bydlíš tu ještě s někým?" vyptával se hned jeho strýc a začal prolézat všechny pokoje.
"Hahaha! Možná s tím pavoukem, co mi leze v koupelně!...Nech ho tam, nic neudělal!"
"Slibuji, že tvého spolubydlícího nechám na pokoji."zasmál se jeho strýc. Mike se v tomhle moc nezměnil.
"No... tak... jestli máš hlad, něco je v ledničce, nebo možná v kredenci a jestli budeš chtět zapnout mikrovlnku, nejdřív do ní párkrát uhoď, aby se otevřela a co se týče zásuvek... na ty s červenou tečkou nesahej... já se jdu vyspat... a kdyby tady ťukala domovní, řekni jí, že teď nemám zájem ani čas se s ní bavit a nájem uvidí v sobotu!" dotáhl kufry do obýváku pod sušák a šel do ložnice, kam se sotva vešla jedna úzká postel a noční stolek a dalších deset hodin odmítal vylézt ven.
Když se probudil, nikdo v bytě nebyl, ale kufry jeho strýce tu byly pořád , někdo tu poklidil (nebojte, pavouk byl pořád na své pavučině nad sprchovým koutem) a přerovnal většinu nábytku. V kuchyni bylo puštěné rádio, vedle kterého byl vzkaz:

Tak těm plesnivým sucharům říkáš jídlo?
Jestli tohle čteš, jsem venku a vrátím se s
OPRAVDOVÝM JÍDLEM!

"...No to jsem si mohl myslet..." zvedl papír a pod ním byly kusy obalů s datumy minimální trvanlivosti (které byly platné ještě pár dní) a za pár minut se jeho strýc vrátil s taškou plnou jídla a pomocí smetáku vyhnal Mikea z kuchyně.

22:10
"Cestou jsem potkal domovní..." začal, když se posadil na židli a Mikeovi projel mráz po zádech a zimou to nebylo.
"Á říkala něco?" snažil se dělat, jakoby nic a napil se čaje
"Je to hrozná ježibaba! Nejdřív mě seřvala, že jsem si dovolil vynést ti odpadky a pak mě vysléchala, co jsem zač jako nějaký policista!" šeptal jak nejtiššeji mohl
"Hm. To Jsi ji ještě neviděl, když chce nájem! To je schopná obrátit všechno vzhůru nohama, jen aby si vzala svojí stovku za čtrnáct dní!" dodal Mike ale tentokrát ještě zvýšil hlas a z druhého bytu se ozvalo tlumené: Jo!
"No, tady to máš! Já se jdu připravit do práce!"
"Máš ještě dvě hodiny..." podíval se strýc na budík na stole jakožto na hlavní hodiny v domě.
"Práce nepočká..." pokrčil rameny a rychle se šel převléct do koupelny.

"A jak jsi to myslel, že tu nevydržím víc jak jednu noc?" Zeptal se Mike při další konverzaci s tím zaměstnancem.
"Noční hlídači se tu střídají hodně často a viděl jsem i kuturistu, jak odsud utíkal, ani si nevzal klíčky od auta. Ale ty budeš asi trochu jiný, než ti ostatní. Možná jsem se v tobě splet a možná tu po dlouhé době budeme mít jednoho hlídače na víc, jak týden!"
"Možná..." posadil se Mike na židli a zaměstnanec odešel pryč.
"Možná ale neznamená ano..." syknul pro sebe a zavřel za sebou dveře, za kterými na něj čekal jeho plechový komplic.
"Víš, co máš dělat..."


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bea(st) Bea(st) | Web | 13. března 2016 v 16:09 | Reagovat

Hjujhuj! OwO

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama