FNaF 13

7. dubna 2016 v 19:34 |  FNaF
feggjnbé f ncghcm,rfj´híung nfgztc fekgp jpsg dgrh! A ne, nic smysluplného jsem sem napsat nemohla.


"Všichni víte, co máte dělat? I ty?" zeptal se Goldy naposled a pomalu přecházel kolem jídelny. Mike jen potichu přikývl a pomalu pajdal se skleničkou do kuchyně, které se o pár okamžiků později postaral Foxy.
Venku zase začalo sněžit a to znamenalo, že autobus a možná ani TAXI nejede. Vlastně, možná sněžilo ještě hůř, než před několika dny. Mike se na prosklené vchodové dveře podíval s tím nejvěstím odporem a zklamáním, co se týče počasí a trochu nasupeně si povzechl.
"Doufám, že zase nebude prosakovat střecha..." pípla Chica, když zjistila, jakým směrem se Mike dívá. "Minule jsme tu málem zkratovali, všude byla voda a chudák hlídač z toho dostal zápal plic." zase z ní mluvilo její dětské já, přestože ještě před několika minutami básnila o tom, jak tomu ve fialové košili urve hlavu a pak ji navrch rozmlátí kladivem a uvaří ji v hrnci s vodou, kterou pak vylije do stoky. ... co ty dnešní děti nenapadne, že?
"Hlídač?" probral se Mike z krátkého tranzu a trochu se ztratil v tom, comu tu Cihca vyprávěla.
"Myslím, že se jmenoval... Ed, nebo tak. Ale nebyla s ním řeč, pořád se schovával pod stolem a zavíral se v kanceláři. A taky pořád někomu volal, že potřebuje pomoc. A to jsem mu vyhrabala tu nejlepší pizzu, co v kuchyni byla." protočila Chica očima a trochu uraženě pohodila hlavou.
"Asi měl alergii na rajčata..." zalhal Mike a koutkem oka zkontroloval hodiny.

"Pět minut do šesti!" oznámila hlasitě a s výkonem olympionického překážkového běžce vyběhla na podium, aby našla tečku, na které měla správně stát.
Freddy a Bonnie ji nasledovali, ale tentokrát to vzali po schodech, které na to podium vedly.
"Michael? Mohl bys prosím... otočit tou kličkou?" zatahal ho Marionette za rukáv a ukázal na malou kličku na boku skříňky.
"Em, jistě že, jen... jakým směrem?"
Marionette mlčel a ani se nehýbal. Jen tam stál v otevřené hrací skříňce jako solný sloup."Aha... jsi tam?" mávl mu Mike před obličejem. Nic.
"To musíš takhle!" odstrčila ho May, splácla chudáka loutkaříka dovnitř, zabouchla víko a kopla do staré kličky, kterou párkrát otočila. "Nestalo se mu něco-" "Ne, jen se vypnul, nic mu není!" mávla May rukou a tou druhou se snažila prorvat rukávem kabátu.
"Jdeš?" zeptala se a
Mike pomalu přikývl a odkulhal do kanceláře, kde měl pod topením boty... už od středy...

"Je! Málem jsem zapomněla! Tohle ti tu ten pán nechal!" pootevřela May dveře a podala Mikeovi kus zmuchlaného papíru.
Mike papír zžužlaný tak, že začal dostávat prapodivnou texturu, pracně rozmotával a snažil se ho omylem neroztrhnout.
Byl tam propiskou naškrábaný vzkaz, nad kterým se Mike musel párkrát udeřit čelem o zeď.
"Co se stalo?" Nechápala May a trochu tázavě se podívala na papírek v jeho ruce.
"On už se dočita zbláznil..."
"Kdo?"
"Můj strejda. Objíždí celé USA a pak se tu zastaví na jeden den aby mi řekl, že mě chce vzít s sebou na jaře do Mexika!"
May se rozesmála "Cože? Ten pán, co tu byl?"
"Jo. A ani se mu nedivím, vydržet pod jednou střechou s tetou na malé vesnici je dost těžký, ale pánaboha, je mu přes 60 a jel přes celé státy sem, v 20 let starym vraku, jen aby mi řekl tohle!"
"Pořád lepší, než aby hekal na křesle, že ho bolí záda." pokrčila ramenem May a Mangle cosi nesrozumitelného zamumlala.
"Asi jí už je pod tím šátkem vedro." odtušila a otevřela dveře, kterými se dovnitř dostal ledový vítr, který ji málem odfoukl na druhhou stranu chodby a spousta velkých sněhových vloček.


Když se Mike konečně dostal hlavním dveřím bytovky, kde bydlel, bylo půl osmé.
"Kdepak jste byl, pane Schmidt?" přivítal ho nepříjemný hlas.
"Dobrý den, paní domovní... v práci, kde jinde?" usmál se trochu znechuceně.
"Aha, tak dlouho? Všera jsem na vás zvonila a otevřel mi nějaký pobuda s tím, že jste pryč a pak mi už neotevíral nikdo!" zamračila se domovní.
"To byl můj strýc a ano, včera jsem byl celý den v práci, můžete si to dohledat, poptat se zaměstnanců a třeba i těch robotů, co tam jsou!" sundal si Mike kapucu plnou sněhu z hlavy a ospale si prohrábl spocené vlasy. "A co se týče vašich peněz, zítra dopoledne platí na sto... na sto procent..." oklepal z bot sněhový nános, rozloučil se a pomalu vyšlapal schody.
Teď začal litovat toho, že si vybral byt v posledním patře.

Po krátké sprše, deseti muntách v nesnesitelné bolesti způsobené desinfekcí a převazováním novým obvazem, které snad bolelo ještě více, než když rány byly čerstvé a ospalého praštění hlavou do talíře s polívkou ze sáčku chvíli přemýšlel o tom, co mu řekl ten zlatý medvěd a trochu se zastyděl, když prohlásil o svém stýci, že je šílený. Vždyť on sám pracuje v restauraci, kde straší robotičtí maskoti a vrah ve fialové košili, na kterého má jít se smetákem!

Probudil se až v deset večer a z nějakého neznámého důvodu ležel na koberci na druhé straně pokoje.
Po kolenou se doplazil ke skříni a sebral z poličky svou pracovní uniformu, nacož si zase lehl zpět na zem a nohama se odstrkoval dál přes chodbu a obývak až do kuhyně, kde popadl to první, co mu přišlo pod ruku a pokračoval zpět až na gauč a palcem nohy zapnul televizi.
Moderátor zpráv vykládal cosi nudného o počasí.
"Během příštích několika dní bychom měli čekat teploty kolem nuly, nebo i vyšší." Mike se podíval z okna a pak na moderátora a zakousl se do nějakého sucharu. "Fáákt? Si nemyslim, hale!" už chtěl televizi vypnout, ale někdo zaklepal na dveře.
Chtěl jít otevřít, ale pak si uvědomil, že na sobě má pyžamo a vypadá jako chodící mumie.
Rozhlédl se kolem sebe a jediné, co mu padlo pod ruku byl župan, co už tři týdny visel na sušáku za stolem.

Klepání zesílilo a trochu se zrychlilo, ještě, než vešel do choby.
"Říkám vám, že, peníze dostanete v SOBOTU, tak to prosím pochopte, paní domovní!" řekl už ze zvyku a otevřel.
"Paní domovní?" zasmála se Mangle a zaskřípala na celou chodbu, "To je ta bába, co na nás šla s lopatou!" nacož ji byla zacpána čelist šátkem.
"M-May? C-co ty... tady... děláš!" lekl se Mike a uskočil za dveře.
"No nazdar! Podařilo se mi sehnat TAXI, co jezdí i v týhle sibérii a tak mě napadlo, že vezmu i tebe, abys nemusel v tý vánici pěšky, protože žádnej bus nejede, tedy, pokud ti to nevadí!" usmála se May a snažila se Mangle, která se smála jak pominutá, tím šátkem ušktit.
"Ne, nevadí, jen... vydrž pár minut!" vrátil ji úsměl Mike a zmizel kdesi v bytě.

V pizzerii, čas 00:32...

"Nepřipadá ti to divný?" zeptal se Endo.
"Co by mělo?"
"To ticho. Je tam tma, ten hlídač je pořád vzadu a ti další se pořád nespustili!" rozhlédl se kolem sebe
"To je dobrá zpráva, možná, že už nespustí nikdy!"
"Ale,většinou jsou už dávno vzhůru." strachoval se Endo dál.
"Tak zkratovali, buď rád! Třeba já teď v duchu skáču radostí!" mávl rukou a pohrával si s nožem a několika dráty.
"Ty si vážně myslíš, že... jsou pryč všichni? A co May? Ta má přece tu... druhou hlavu a ten zlatý medvěd, co prochází zdmi, co když něco chystají?" pbíhal Endo kolem.
"I kdyby, máme přece jeho, ne?" poťukal špičkou nože na Springtrapa a dál si toho paranoidního šrotu nevšímal.
"A co ten v kanceláři? Co když zavolal policii?"
"Na to si netroufne!"
"Co když to policie zjistila sama?"
"Nemožné!"
"Co když se duše těch dětí vyprostily z těl a teď jdou po tobě!" tentokrát ten u stolu praštil vším, co měl v ruce, chytil Endoskleletona na ramena a párkrát s ním zacloumal.
"Přeskočilo ti v kebuli?! Nic takového není možné! A už sakra přestaň, nebo tě rozeberu na kusy!"
Endo byl ticho a sednul si na jiný stůl plný náhradních dílů.
Vypadla elektřina. Z ničehonic. Endo se trochu neježil, ale ten ve fialové košili se otočil a vrhnul po něm vražedný pohled. "Vypadly. Pojistky. Tupče..."
"J-jen aby! Co když tu jsou!" zamumlal si pro sebe a pro jistotu si na hlavu nandal náhradní hlavu Bonnieho.
"Nejsou! Ani nevím, jak tě taková kravina mohla napadnout!" posadil se na židli a chtěl se věnovat tomu, čemu se věnoval předtím, ale místo toho vykřikl, vyskočil ze židle, kam to zeď dovolila a nespouštěl pohled ze jednoho jediného bodu.

"Vzpomínáš si ještě na mě?"pohlédla na něj malá průsvitná dětská tvářička a dveře skladu se pomalu zamkly.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama