FNaF 15

13. dubna 2016 v 19:40 |  FNaF
I'm blue! Dabba de dabba da dai, dabba dee, dabba dai, dabba PG will DIE!
... no co jee? Musela jsem zabít cvrčka nůžkama!
Vsem vrah! Nechtnej, hnusnej, bezcitnej, chladnokrevnej, choromyslnej VRAH!!! Ale oni mě donutili! Musela jsem mu ustříhnout křídla a urvat nohy, jinak bych měla málo bodů! Já... já... já... *probodne se nůžkami*


Děti přestaly s poletováním a seřadily se ke zdi a jako kdyby už předem věděly co se bude dít, upřely svůj zrak na něj s malým škodolibým úsměvem. I ten ve fialové košili se zastavil a váhal, zda se má na toho za sebou otočit, nebo ne.
"Tak a teď se nehýbej!"
Nejdříve díky tomu zmatku kolem něj nebyl schopný poznat, kdo to na něj promluvil, ale teď ten hlas dokonale poznal až moc dobře a byl to právě ten hlas, co mu tu tak trochu scházel.
Přímo za ním stála May a v ruce, kterou měla křečovitě napnutou před sebou, držela starý ovladač od Springtrapa (tedy spíše od jeho pružinové výztuže), o kterém se myselo, že se dávno ztratil, nebo rozbil, a který byl celou tu dobu na jedné poličce v recepci, kde si spokoneně reznul.

"No kdo se nám tu ukázal!" uchechtl se pod svou mylnou domněnkou, že ta plechová věc, co má na sobě je bezpečná a co nejnenápadněji vzal ze stolu kus zlomené pružinky.
"Tak co? Taky se pokusíš nějak chytit uvnitř tohohle?" řekl a dal si ruce v bok.
"Pokusím? Já to udělám, tímhle!" zamračila se May a namířila mu ovladač na obličej. Čekala, že se jí pokusí ovládání vytrhnout z ruky, nebo s ní začne vést vyjednávání, ale místo toho se jen hystericky rozesmál, div se nepřevrátil a nespadl na zem sám.
"To je nějaký vtip?" vydal ze sebe v záchvatu a May se tím naštvala ještě více. "Nevím, kde se to celých těch sedm let válelo, ale ať už to bylo kdekoliv, po té době to zaručeně fungovat nedube!" pohodil znalecky hlavou

"Vážně?" povytáhla May obočí "Mám to vyzkoušet?"
"Jestli si chceš dokázat, že mám pravdu, potom ano, ale hlavně makej, musím si ještě něco... zařídit..." pokrčil rameny se zlým pohledem upřeným na dveře.
"Tak dobrá... Goldy, s čím bychom měli začít?" přešla ke Goldymu a ukázala mu zašlá tlačítka na ovladači.
Goldy si všechny pozorně prohlédl a nakonec něco pošeptal May.
"Výborně!" zasmála se May a stiskla jedno z nich.

Ten ve fialové košili i pro zcela nereálný případ, že by ta stará věc pořád funguovala, přivřel oči a zadžel dech, ale po několika vteřinách, kdy se nic nedělo, se začal znovu smát.
"Já ti to říkal!" pohodil rukama a zjistil, že tu je něco hodně, Nodně GRODNĚ ŠPATNĚ.
Jeho levá ruka polovina těla se zasekla odmítala se jakkoliv pohnout.
"Hmm... co asi umí tohle tlačítko?" usmála se May a ten ve fialové košili zbledl v obličeji a natáhl směrem k ovládání ruku.
"NE! Nesahej na to! Nic to nedělá!"
"Tak když nic," pokrčila May rameny a stiskla ovladač, jakoby přepínala programy v televizi.

Po další delší pauze plné ticha se ozvalo hlasité scvaknutí hned několika pružin a celá jeho paže se rázem pokryla rudou barvou, co vytékala z pasklin starého kostýmu.

Děti pořád sledovali, co se bude dít dál, tentokrát s úsměvem od ucha k uchu, vykřikujíc slovo: Rozdrtit!
"Máte to mít!" kývla na to May, co se nesmírně bavila prosbami svého bratra o uvolnění pružin, a stiskla další z nečitelných tlačítek.
Ostré dráty probodly jeho nohy skrz na skrz a celou restauraci naplnil bolestivý výkřik.

Mike, který se opríal o dveře skladu, při poslechu toho, co se za dveřmi děje, přestával dýchat.
Ano, zabil všechny přítomné v této budově, ano, pokusil se zabít i jeho, ano, zaslouží si to, čemu oni říkají trhání krvavých košil, ale, tohle bylo možná i pro něj maličko přes čáru.
Navíc, měl pocit, že ze všech robotů i z May se stávají stejní, ne-li horší psychopati a trochu bál, aby se nerozhodli roztrhat i jeho, což byla naprostá blbost, ale, člověk nikdy neví.

. ... ... .. .. .. . . . ... od této chvíle se Stringless až moc vžila do děje... ... . . . . .. .
"Tak, už tu zbývá poslední... buďto ho nechám a ty si tu už nějak zdechneš, nebo budu tak hodná a zmáčknu to." zamyslela se May.
Springtrap byl téměř celý zakvácený a ten uvnitř se sotva držel na čtyřech, vykašlávajíc krev všude kolem sebe, ale pořád se snažil vyškrábat zpět na rozdrcené nohy, i když mu ruce, zrak a vnímání přestávaly sloužit.
"Ale, ještě bys to přeřil!" vyštěkla May tím nejzlejších a nejagresivnějších tónem, který si můžete předsavit a praštila do ovladače, jak nejsilněji mohla.
Už ani nevykřiknul, nepokokusil se pružiny niajk deaktivovat, nebo jen udržel se v bdělém stavu.
Kov projel jeho tělem a bradou, jako horký nůž máslem a Springtrap spadl za zvuků drtících se kostí a masa na zem.
Krátkou chvíli se ještě pokusil pohnout, ale pak už nevydával nejmenší známky života.
May, Mangle, Goldy a děti radostně zavýskali a odtáhli Springtrapa dál do skladu.


"Takže... teď už je... pryč?" zeptal se Mike po dlouhém tichu nejistým hlasem.
"Ano! Konečně! Zasloužil si to, ten malej-" vykřikla Mangle a chtěla zapojit svůj bezedný slovník přinejmenším neslušných slov, ale pak si to rozmyslela, když si uvědomila, že jsou kolem ní i děti.
"Ehm... je pryč!!! Jen ať si shoří v pekle, pokud ho tam vubec budou chtít!" zatočila se na podlaze a vypadala, jako obrovská, nebezpečná zdegenerovaná tarantule tancující hip hop."To je dobře..." usmál se Mike a pokusil se sdílet nadšení kolektivu, i když se mu to moc nedařilo. Jeho strach z rozthání sice už přešel, ale měl z toho všecho hrozný pocit.

"Děje se něco?" zeptal se Freddy a poťukal mu na rameno.
"Co? Já? Ne, jen... je to... divný pocit, když je přímo za touhle zdí... mrtvola... která ještě před chvílí byl... no..."
"On ale byl mrtvý už předtím, teď je jen... mrtvý jinak." vysvětlil Marionette a protočil svým tělem, div se nepřelomil na dvě části.
"Aha... jo... chápu!" Pokusil se Mike o úsměv a Bonnie naladil svou kytaru.
"Neviděl někdo May? Začínám být unavená... jakože hodně..." znervoznila Mangle
"Podívám se po ní." vyskočil Mike ze židle, protože se z kuchyně vynořila Chica s talířem jídl. Nic proti jejímu vaření, ale při dalším soustu by snad prasknul.

Teď už mohl chodit jakou chodbou chtěl, takže zmizení pro něj nebyl tak velký problém, ale najít May, to už tak jednoduché být nemuselo.
"Haló? May! Jsi tady?" zavolal do tmavé chodby a posvítil baterkou do různých místností.
To i v druhé chodbě, ale nikdo nikde nebyl. Bylo mu to jasné.May se ztratila někde v pizzerii.
Už se to chystal vzdát, ale uslyšel nějaké zvuky v šatnách.

Pomalu otevřel dveře a posvítil dovnitř. Uviděl May, jak sedí v rohu a v ruce svírá nějaké fotky a pár věcí.
"May? Co tu děláš? Bude šest ráno!" přistoupil k ní pomalu.
"Já-já vím." popotáhla May a pokusila se z tváře setřít rozmazanou řasenku.
"Asi nejsi moc nadšená, jak tak koukám..." sedl si vedle ní apřes rameno se podíval na fotograii.
Byli na ni dva usměvaví lidé, ve předu zrzka se slunečními brýlemi, co ji zakrývaly polovinu obličeje a za ní jakýsi černovlasý mladík s pomalovaným obličejem jak Marfuša, co vypadal jako po zapsání do psychiatrické léčebny. Bylo to focené někde na mostě, soudě podle racka, co se chystal na oba zaútočit.
V rohu byly rozmazaně napsány propiskou dvě jména, místo a celkem rozeznatelný rok 1987.

Neodvažoval se ani zeptat na cokoliv, protože už takhle měl na rukávu své bledě modré uniformy flek od Mayiny řasenky, co už asi nevypere nic na světě (krom Perwollu Purple Ultimate, který ale bude vynalezen až v roce 2016)
"Ne, dávám to! V pohodě! Sorry za tu koši-" při tom slově se naprosto zhroutila.

"Tak to tady mám jako usnout uprostřed chodby, nebo co!" vletěla do šatny Mangle a v kanceláři zapípala šestá hodina.
"Ne, už jdu!" otřepala se May a vyběhla s Mangle v patách ven.
... ... ...

"Tak... v pondělí v jedenáct večer tady?" zeptala se May i s obálkou se svou týnenní výplatou.
"Hmm... nejspíš ano." přikývl Mike trochu zráhavě.
"Jak jako NEJSPÍŠ!" vyletěla ospalá Mangle.
"Pokud si nenajdu něco... lépe placeného." pípnul Mike potichu a zapnul si bundu.
"Aha, chápu... ale... náhradní klíč ke vchodu je ve spáře mezi cihlou na chodníkem, kdybys nás chtěl někdy navštívit." zasmála se May a odešla svou cestou.

Mike přišel domů a z obálky s penězi vzal stovku a namířil si to přímo do třetího patra, kde zazvonil tím nejšílenějších způsobem, kterým dokázal.
Otevřela mu rozmrzelá domovní, která na sobě měla ještě natáčky a obličejovou masku.
"Zbláznil jste se?!" vykřikla na něj, ale Mike ji jen podal peníze, které po něm tak moc chtěla.
"Já vám jen nesu, co jste po mě chtěla, paní domovní! A přeji vám dobrý den!" zamával z dálky a zmizel na schodech.

... ... ...

Byl večer a Mike ospale hodil pár pár much pod víčko sklenice, kde bydlel jeho pavouk, naštvaně zamručel na sibérii za oknem, rozžužlal jeden suchar a vzal do rukou svou uniformu, co měla na jednom rukávu černou skvrnu.

Budík na gauči ukazoval 22:19.
"Jde se na autobus!" zívnul si a zamknul za sebou vchodové dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 15. dubna 2016 v 18:03 | Reagovat

A je po ňom.... ja som to vedelaaaaaaaa... že mi to spravíš. XD
Ale tak ako vždy, luxusná časť a ja zas teším na ďaľšiu. :3

2 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 15. dubna 2016 v 18:09 | Reagovat

[1]: ON SI ALE ZAČAL!

3 Mangle1987 Mangle1987 | 16. dubna 2016 v 20:36 | Reagovat

Mangle: "Ano! Konečně! Zasloužil si to ten malej-"vykřikla Mangle a chtěla použít svůj nezbedný slovník.... achhh to bylo cool XD to mě rozesmálo anebo :Zatočila se na zemi a vypadala jako obrovská,nebezpečná zdegerovaná tarantule tancující hip hop. Oooo fakt cool. XD

4 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 16. dubna 2016 v 22:17 | Reagovat

[3]: ooou ďákuju!⊙u○

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama