Welcome to the Madhouse... again!!!

26. dubna 2016 v 19:17
Já tě varovala!



-1958-

Venku zuřila sněhová bouře, okny, které nevydržela nápor větru, se dovnitř dostával chlad. Kotel se již dávno rozbil, topilo se vším, čím se dalo. Sestry po chodbách chodily se svíčkami a uklidňovaly na smrt vyděšené pacienty. Zásoby léků se tenčily, zásoby jídla i přes veškerou snahu šetřit, nemohly vydržet déle, jak dva dny. Pacienti i personál neměli žádné čisté oblečení, ani vodu, mnozí chodili zabalení do peřin, prostěradel, dokonce někteří byli nuceni použít koberec. Očekávaná dodávka s jídlem a léky však nebyla ve vysokých závějích k nalezení.
"Doktore! Doktore! Pomožte! Prosím, rychle!" Jedna sestra běžela po chodbách, svíčka v ruce ji při proběhnutí kolem rozbitého okna zhasla a při šlápnutí na střepy si ošklivě pořezala nohu. To ji nezastavilo. Běžela dál, co mohla, kolem ni sedělo několik promrzlých a vyhladovělých pacientů, kteří se mačkali jeden na druhého ve snaze se zahřát. Měli na sobě jen košile a tenké župany, nohy bosé a pokroucené, ani si ji nevšilmi.
"Doktore! Ten pacient! Ten pacient ze druhého patra!" Opřela se udýchaná o rám těžkých dřevěných dveří do jedné ze společenských místností. Tam bylo nejtepleji, kolem dokola leželo několik desítek, ne-li stovka lidí. Pár se jich mačkalo na sedačkách, zbytek byl na tenkých matracích na zemi. Mezi nimi obcházel mladý doktor. Světlé hlasy měl slepené, oči unavené a ruce se mu při podávání léků klepaly, ale úsměv mu ze rtů ještě nezmizel. Když uviděl sestru, objevily se mu na čele vrásky.
"Co se s ním stalo? Sestro! Vy krvácíte!" Svěril léky jinému doktorovi a překlusal přes místnost se stejnými obavami v očích, jako měla keho kolegyně.

Před přivřeným pokojem se zastavila a skousla si ret, nechtěla jít dál.
"Já... omlouvám se, nemyslím, že bych to dokázala vydržet, víte-" "V pořádku, sestro, v pořádku." Uklidnil ji doktor. "Pokud vás ten pacient nějak rozrušil, nemusíte tam se mnou! Stačí, když budete tady, ano? Počkejte tu, kdybychom něco potřebovali." Obrátil koutky směrem nahoru, aby ji dal najevo, že vše bude v pořádku, ale co se otočil ke klice, výraz opět zvážněl. Pootevřel dveře a připravil se na cokoliv.
To, co bylo uvnitř, na to však nikdo připravený být nemohl...

-2016-

-----------------------------------------------------------------------

Záhadné jevy v psychiatrické léčebně

Strašák, Cvokhaus, Blázinec, jak zní jeho mnohé přezdívky, děsí již od svého vzniku v 1897. Tehdy, ještě jako v domově pro chudé, byl zaznamenán vysoký počet úmrtí, většina z nich byly nešťastné nehody, či následky násilných činů. Po úmrtí majitele byly přistavěny další tři budovy a celý pozemek sloužil jako psychiatrická léčebna. Ani zde nic nezůstalo bez hříchů. Jak bylo zjištěno, na bezmocných lidech se zde prováděly zakazané pokusy, tělesné tresty a ponižování byly na denním pořádku. Během padesáti let provozu se zde vyskytlo několik epidemií, při kterých se umíralo, ostatky nebyly pozůstalým nikdy vydány.
Konec pro léčebnu přišel až začátkem roku 1958 při rozšíření nemocí na veškeré osoby uvnitř. Krátce na to se začali objevovat svědci hrůzných činů a událostí, hlášení o zmizení v blízkosti tohoto objektu a mnohé další.

Nejstarší z nich se odehrála na přelomu ledna a února roku 1958, kdy se po celém objektu začala nacházet lidská těla. Díky mrazům nebyla rozleželá a většina z nich se dala identifikovat, druhý den všechna zmizela. Dodnes tato záhada nebyla objasněna.

Nejčastější jev, který se stal místní turistickou atrakcí, jsou postavy či jejich stíny za okny, výhružné dopisy připevněné na plotě pozemku a kvílení. Někteří dokonce mluví o pacientech, co se prochází po zahradách a světlech a troubění přijíždějící dodávky, která při vánici sjela do řeky. Objekt je zvláště přes léto, kdy se v zemi nachází turistů nejvíce, střežen policií, která má odradit případné zvědavce.

Nejznámější zmizení se odehrálo před několika lety, kdy zmizeli čtyři mladí lidé. Jeden přeživší sám potřeboval pomoc psychologů, kdy začal vyprávět o všem, co se tu noc odehrálo. Po tom, co mu údajně zavolala jedna z pohřešovaných, spáchal sebevraždu. Ze záznamů hovoru vycházelo pouze několik neidenifikovatelných zvuků, že signál opravdu vycházel

I přes zákazy a varování se stále najdou odvážlivci, kteří ploty přelezou. Je jen otázkou času, kdy se ztratí další člověk.

-------------------------------------------------------------------------

"Takže?" Cristine plna očekávání pohlédla na svého přítele, když mu natočila laptop přímo na nos. Mokré vlasy měla svázané do drdolu a na sobě pyžamo. "A teď pravdu!"
"Příšerný... tohle ti nikdy nevydaj!" Cristine se podívala zpět na ten kousek, co při snídani napsala.
"Ach, máš pravdu. Jsem příšerná!" povzdechla si a začala článek mazat.
"Ale nejsi, jen tohle téma pro tebe nemusí být to pravé! Proč nejdeš dělat pro nějaký normální časopis?"
"Normální? Ale já nechci normální časopis, já chci tenhle! Vypadám snad jako někdo, kdo by byl schopný psát pro normální časopis plný článků o vaření a podobných keců?" rozhodila Cristine rukama. Stereotyp pisatelky o receptu na domácí mufiny to opravdu nebyl. Předloktí měla vyzdobená svíjejícími se hady, na uchu hned tři naušnice, vlasy smotané do dredů, obarvené na tmavě červenou a na hřbetu ruky ji pořád růžově svítila jizva způsobená olejem z palačinky.
"No, to moc ne, ale tak... zkus se rozepsat o jednom z těch zmizení, nebo najdi někoho, kdo byl uvnitř a promluv si s ním nebo-" ani nedořekl větu, ristine už měla svůj vlastní nápad.
"No jasně! Děkuju!" políbila ho ve vlně radostI "Nevadí ti, když si pujčím auto?"
"Počkej! Nechceš mi snad říct, že jsi dost blbá na to, abys lezla do toho baráku!"
"Ale ano! Jsem! Bude to úžasné! Budu psát rovnou tam! Budu procházet samými pokoji, kde ti lidé umírali na TBC!" Cristine se už už hrnula od stolu s laptopem v ruce.
"Sama jsi psala, je to hlídané, nesmí se tam, ztratíš se tam atd.! Cristine, no tak, nejezdi, něco se ti stane! Co když se propadneš podlahou! To místo musí být v otřesném stavu! Sesune se na tebe střecha a co já pak bez tebe!"
Cristine se zastavila. "Nic se mi nestane, budu na sebe dávat pozor! A i kdyby, ty to určitě nějak vymyslíš!" byla vždy tvrdohlavá a nikdy se nedala zastavit. Nejmoudřejší řešení vždy bylo se stáhnout a čekat, kdy přikulhá zpátky s odřeným nosem.
Podíval se z okna za město na lesy, kde se nad koruny stromů vypínala černozelená střecha onoho domu hrůzy. Byl sice daleko, ale i tak bylo vidět, jak jeho střecha padá, jak se vlní, jak jí prorůstají stromy a drolí se jí zdi. V ranní mlze Blázinec vypadal jako duch vznášející se nad prastarým hrobem. -Napil se z hrnku kávy- Spíše bludička lákající zbloudilé do bažin.
Přestal přemýšlet nad tím místem plným bezdomovců a raději si začal balit do práce. Přeci jen, hodiny už ukazovaly, že už deset minut mešká.

---

Z místa popisovaného v Cristinině článku se metitím ozval další táhlý a rozzuřený skřek. Jeden by z něj omdlel, ne-li hůř, kdyby však žil uvnitř nějaký ten čas, hned by věděl, že se není čeho bát, pokud rychle uhne z cesty.
"Položte to! Okamžitě! Říkám vám vraťte to, vy malí-" Kamera kolem sebe rozpáleně prskala a z očního důlku, který ji měla zakrývat kamera, ji koukalo jen pár drátů a šroubů. Bez zraku se motala kolem opileckou chůzí, jak zakopávala o výmoly v podlaze a kusy suti. V tuhle dobu tu moc pacientů nebylo, většina už spala v bezpečí, mimo dosvit oslepujícího slunce, nebo se pozamykali ve svých pokojích. Byla tu s ní Opatrovnice, která hledala stejný cíl, jako Kamera. Zatímco ale Opatrovnice s tichým chrapěním šeptala jména svých milovaných dětských věznů, Kamera šla za svým okem unášeným třemi bandity.
"Hlásko, Gregore a Samueli! Okamžitě zastavte než se o tom dozví Blázen!" Hlásek se na ní za běhu otočila a výsměšně se uchechtla. "Ty mu to neřekneš! Nikdy bys mu to neřekla!" vyplázla na ni jazyk a natáhla ruku po zábradlí, aby měla do sebíhání schodiště víc síly. Jestli se ji podaří utéct do sklepa, Kamera ji nikdy nechytí! Nabranou rychlost, kterou tak milovala, vybil náraz do něčeho dutého a chrastivého.
"Ona ne u mě si tak jistá být nemůžeš!" Byl to Dvojtvář. Když uviděl, jak utíká před Kamerou, počkal si na ni až těsně před schovávačkou.
"Ne!" vyjekla Hlásek a objala kameru rukama, jak nejsilněji mohla a nohama se začala odkopávat dozadu, kde ji už chytila Opatrovnice po tom, co u Kamery vycítila možnost, že její děti udeří.
"Co to děláte! Mát být dávno v posteli! Nesmíte se tu potulovat! Nesmíte lidem krást věci!" zaskřehotala na ni, vytrhla jí ji z rukou a navrátila právoplatnému majiteli.
"Tohle není fér!" zaúpěla Hlásek a snažila se Opatrovnici vyprostit- marně.
Kamera mezitím poslouchala, jak jejich kroky a hlas mizí a nechala si Dvojtvářem nasadit své oko. Ještě chvíli trvalo, než zaostřilo a jak ho děti držely, celá kamera byla příšerně upatlaná a nešlo přes ni nic vidět.
"Už je to lepší?" zazubil se ji Dvojtvář do obličeje po tom, co ji vyleštil sklíčko svým kdysi sešitým rukávem.
"Jo, děkuju, žes tu byl!" přikývla Kamera
"Jak se jim to vlastně povedlo?" vyptával se dál.
"No, to je trochu složitější. Já- byla jsem v ordinaci a- vidíš to taky?" Kamera se odmlčela. Dívala přímo před sebe, někam skrz klec do třetí budovy, přes kterou nikdo z nich nikdy neprošel. Prý tam nic není, prý tam jsou jen ruiny a propadliště, ale ona si byla jistá, že někoho viděla.
Dvojtvář se jen zasmál. "Tam? Tam ale nic neni! Asi máš pořád špinavý oko, ukaž," zatahal ji za drátky, aby lépe viděl, kde jakou šmouhu přehlédl.
"Ne! Podívej! Támhle byl! Teď, před vteřinou!"
"Kdo byl kde?"
"Ten kluk! Ten bacula! Měl pruhované tričko! Šedou kůži a- vypadal, jako jeden z nás, ale nebyl! Neznám ho! Tys ho neviděl? Byl přímo tady! Na druhé straně!" Dvojtvář se trochu zamračil
"Určitě se ti to zdálo! Pojď, je pozdě! Odvedu tě na pokoj!" zatáhl ji za loket, ale Kamera se nepohnula.
"Ty o tom něco víš?"
"Cože? Ne! Jsi jen přetažená! Pojď už!"
"Nikam nejdu, dokud mi neřekneš, co víš o tom klukovi!" založila si Kamera ruce na hrudi.
Vzduchem proletělo svištění. Křik, kdo jiný.
Oznamoval novou návštěvu a možná i večeři.
-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bea(st) Bea(st) | 26. dubna 2016 v 20:21 | Reagovat

A možná i večeři XD A tohle pokračování jsem nečekala! (Sh: Tys nečekala pokračování nebo to jak se to vyvrbí) To druhé...
Anyway! *kroutí se jak červík* Potřebuju další díl OwO🐙🐙

2 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 21:03 | Reagovat

[1]: pokud ji chytí, bude i véča... neboj...*chytne Beast za lokty, aby se nekroutila* bude brzo, ale pššš!

3 Mangle1987 Mangle1987 | 27. dubna 2016 v 20:57 | Reagovat

Takže ty jsi to na konec napsala. *vrtí nevěřícně hlavou,ale pak jí něco dojde* Hele,ale na konci něco chybí samozřejmě,že je to pro mě.............OTÁZKA. Ale stejně se těším na další šílenství ;-)  I love insanity XD!!!!!

4 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 27. dubna 2016 v 21:25 | Reagovat

[3]: napsala a napíšu další, protože jsem totální magor! Wooohoowou! ⊙u○
Tak otazečka ju?
Chtela jsem počkat s otázkami až přijde 'společnost', ale jestli chceš, jednu jen a jen pro sebe, nebráním se!

Normálňouš, nebo kazajkáč?

5 Mangle1987 Mangle1987 | 28. dubna 2016 v 7:15 | Reagovat

Kazajkáč. I love knife. °w°

6 Ami Ami | E-mail | Web | 29. dubna 2016 v 14:35 | Reagovat

Všetci milujeme Blázinec dosť na to, aby sme sa s ním vedeli rozlúčiť na vždy. A String bola tak milá a urobila Blázinec II! Ty si najlepšiaaaaaaa!!!! Doktorka Stringlessová, odteraz Vás uctievam ako Kráľovnu Kazajkáčov! ^^

7 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 29. dubna 2016 v 21:57 | Reagovat

[6]: jujuuuuj!
*nasadí Ami na hlavu kastrol* já tě zase pasuju na... blázna s kastrolem na hlavě!
A teď se jdeme věnovat naším povinnostem... *začne pobíhat po pokoji a dělá, že je letadýlko* wžžžžžžžuuuuuuummmmm!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama