Nejdivnější věci, co se odehrály za tu dobu, co jsem tady

4. září 2016 v 20:07 |  Podivnůsky...
Hai! Remember me? That purple thingie right here... it's back... back again... *evil face lvl. Possessed chicken*
Tak nějak úvodem, myslím, že každý za dobu svého bytí na této (nebo kterékoliv jiné) planetě se setkal s něčím, nad čím mu ten hlasek v hlavě vyprsknul: Jakože whaat?! ...ano. Přesně tohle myslím. Už jak kdysi dávno v podivnůstkách předtím jsem se ptala různých lidí (teda doufám, že to byli lidé) na jejich nejdivnější, nejděsivější, nebo nevysvětelné příhody, zážitky, vzpomínky a další věšišky okolo. No a dnes jsem vyhrabala něco zajímavého i já samotná.
Takže try to enjoy a why not write me about your strangest strangie you've experinced down in the comments! *už neví, co mumlá*



1) Dveře

Když se tohle stalo, byla jsem ještě moc malá na to, abych si takovéhle věci, jako paranormálnost uvědomovala. Tak okolo dvou, nebo tří let. To jsem spala v posteli rodičů a v mém pokoji spal děda, který u nás byl na návštěvě. Rodiče byli vedle v obýváku a měli puštěnou televizi a já, jakožto tvor řídící se heslem: "Nikdy nechoď spát dřív, jak v deset večer" since day one jsem zírala do chodby a poslouchala je. Dveře do ložnice se nakednou samy od sebe pohnuly a pomalu se zavíraly a těsně před cvaknutím se zastavily. Já jako malé dítě jsem si myslela, že za nimi jen někdo stojí (protože před nima bylo akvárko a bylo tam dost mista, aby se mezi něj a futra vešel člověk). No jo, jenže on nestál.
Musím také připomenout, že byl konec podzimu, nebo začátek zimy a v tu dobu se u nás otevírala okna jen někdy a na večer vůbec thanks my rýma forever. Takže ať už to bylo cokolov, nechci to vědět.

2) Papoušek

Byla jsem ve čtvrté třídě a bylo zrovna pár týdnů do stěhování se z bytu do naseho new and shiny domečku, když se náš papoušek Fífa začal chovat divně. Seděl na bidýlku, načepýřený a když chtěl slézt dolů po kleci, spadl na zem a nemohl se dostat ani na nohy. Já už musela jít do školy a tak jsem se dozvěděla až od mámy, když mě vyzvedla na oběd, že Fífa to ráno umřel. Ovšem, že jsem začala bulet. Bylo mi deset a umřelo mi zvířátko, který jsem měla od narození. Odpoledne jsme šly obě vybrat jiného papouška, taky korelu Fífu III. Juniora. Byla jsem kvůli tomu dost špatná. Tu noc jsem prostě musela spat s mámou v ložnici, jinak bych se asi psychicky zhroutila. Ta mi ráno řekla, že jsem ji prý asi v jedenáct večer vzvudila s tím, že slyším Fífu zpívat v chodbě (kde často a rad seděl na dveřích do koupelny)


3) já a moje slavná písnička

No a to nejlepší nakonec, i když nevím, jak na to mám zatraceně reagovat.
Byly jsme na dovolený v Řecku a zrovna jsme měli to štěstí, že jsme narazili na jinou rodinu Čechů se dvěma malýma dětma ve stejnym věku, jak já. V tom hotelu, kde jsme byli bylo letní divadlo, něco jako amfiteátr, kde se každý večer hrály scénky, komedie, nebo se zpívalo a my jsme v něm byli vždy tak půl hodiny před jeho začátkem. My, malé děli neznalé mobilů a tabletů jsme si vesele pobíhaly po plácku před pódiem a dělaly totální kraviny. Nikdo z naší rodiny nikdy o věcech jako nebe/peklo ne,luvil, nebo co si já pamatuju, tak ne. A proto mi pořád nejde do hlavy, jak jsem se mohla najednou postavit vedle pódia a začít zpívat písničku ve stylu: "Démoni ukažte se, svou sílu propůjčte nám..." a další podobné říkanky. Vím, že jsem to brala, jako hru, jako srandu, ale teď mi to už tak jeeej nepřijde.

Mám tu ještě pár dalších věcí, které jsem sem tak moc chtěla napsat, ale myslím, že bude pro vsechny lepší, když tak neudělám. Stejně by mi nikdo nevěřil. Anyway, vím, co jsem viděla, vím, že jsem nebyla jediná a taky vím, že tyhle věci na sebe poutají zpytečnou pozornost a ne zrovna dobrým směrem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 STIAK STIAK | E-mail | Web | 5. září 2016 v 6:55 | Reagovat

Kámoooo o-o
Ty dveře mi moc dobře připomněly lampičku, co se na mě otočila a nakonec pak jednou spadla a rozbila se :'D Anyway wow wow wow, je hrozně interesting to číst O.O Ta trojka, připomíná mi to sebe, jak jsem si pro sebe zpívala o jakýmsi "krvavým jezeře" or what xD
Hej a ta poznámka "malé děti neznalé mobilů antabletů"... GOD DAMMIT, BACK THEN BYLA DOCELA ZLATÁ DOBA, TEĎ JSME VŠICHNI INTERNETOVÍ MALÍ SMRADI XDDDD

každopádně boží článek :3

Jo a... První C:

2 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 5. září 2016 v 19:43 | Reagovat

[1]: No tak to s tou lampičkou to taky muselo bejt něco! ⊙n○ Se bojim podivat na tu svou!
Je hodně dětí, co jako malí dělaly takovýhle věci, jako zpívání pisniček typu démoni na krvavem jezeře, nebo ukousávání hlav panenkám... ale jak jsme k tomu safra přišly?!
Yep, zlatá doba, kdy jsme trávili hodiny v koupelně s kámošema a vyvolávali duchy... to dnešní usmrkánci s kamerama místo očí a displejem na ksichtu nepochopí...

Thanks ⊙u○

Jeeeej!

3 Ticci Jirka Ticci Jirka | 5. září 2016 v 22:45 | Reagovat

Mám podobný zážitek s dveřma.
Ale řekl bych, že děsivější .___.
Prostě jsem seděl, díval se na televizi a dveře se prostě zavřely, otevřely a pak třískly, ale strašně rychle, že spadla knížka z poličky vedle dveří .__.

4 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 23:52 | Reagovat

Tak se dveřma se mi jednou stala podobná věc. Já jsme byla doma sama a čekala jsem na matku. Seděla jsem na posteli a poslouchala jsem písničky na sluchátkách. Najednou viděla jak se dveře otevřely a pak zase přivřely. Nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost, tohle dělá matka když chce semnou mluvit a tak jsem vyšla z pokoje a volala mamku. Jenže ta nebyla doma a přišla asi za 20 minut. Tak jak se ty dveře mohly otevřít, když byla přísahala, že jsem zavřela NA KLIKU!

Já doma často slýchávala kroupání a škrábání mojeho králíka i když už tam dávno nebyl a o pár let později jsme zase slyšela poskakování našich bodlinatých myšek v obýváků, i když už všechny byly mrtvé. A neslyšela jsem to já nymbrž všichni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama