OnB part 4

11. září 2016 v 10:14 |  Oongaa nda Boonga
Zase jsem líná jak šutročerv a nevydávám absoluto nic, články se mi hromadí a já si tady v klidu sedím a čumím na ně. Taky jsem chtěla konečně začít makat na novém layoutu, jenže nevím, co by na něm mělo být...
Anyway, tahle povídka se blíží ke svému konci, jelikož je složena podle tance, co trval cca tak 3 minuty, takže try to enjoy a já si idu zopáknout kroky, nebo spíš úskoky a motání se.


Šaman chudák seděl na jednom velkém balvanu u břehu řeky a nerozumněl vůbec ničemu. Od té chvíle, co mu Sharung řekl o všem co se stalo, o věci mezi Oongou a a Boongou, o pokusu se spojit s duchy a poprosit o jejich pomoc, o kouzelné píšťalce ze suché kosti srstnateho nosorožce a také o to, co dělá ten šavlozub tak blízko osady a není mrtvý, neřekl ani slovo. Vlastně nikdo neřekl ani slovo. Rozum byla pořád ve svém mechovém přestrojení odmítající se o čemkoliv bavit, Ghunghaanaa a Muriang smutně koukali do země a Láska se Štěstím přemýšely, jak se vypařit, aniž by si toho někdo všiml.
"Takže..." odkašlal si Sharung aby prolomil to ticho přerusované bubláním vody. "Šamane, mohl bys nám pomoct? Když se my budeme motat kolem ohniště a něco do něj sypat, bude to všem divné, ale když ty, všichni si budou myslet, že jde o jeden z normálních rituálů, navíc máš u sebe ohnivý kámen!" Zeptal se doufajíc v jeho souhlas. Šamam se zamyslel a prohlédlcdi svou starou masku z nabarvené stromové kůry, kterou měl už od let, kdy byl učněm.
"Tak tedy dobrá, ale jen když mi řeknete, jak se vám to povedlo!" Přikývnul nakonec a položil masku vedle sebe. "Jak jste vyvolali hned dva duchy najednou na první pokus."
"Vlastně jsme tři! Ještě Rozum!" Ozvala se Štěstí ukazující na zkamenělou Rozum ležící pod kapradím. I když byla jen kus kamene a pár chomáčů mechu, vypadalo to, že na ni naštvaně zírá. Ne, nevypadalo, ona se na ni opravdu nastvaně dívala. Otevřela doběla rozpálené kamenné oči a pomalu se s praskáním a drolením vyškrábala na lokty. Její tělo opět pohltil zelený plamen. Šaman se ihned začal modlit a mávat s maskou kolem sebe.
"My... ani nevíme..." odpověděl Sharung dívající se Ghunghaanau v naději, že by mu mohla s vysvětlením pomoci, i když nejspíš věděla a chápala ještě méně, než on sám. Píšťalku měla zavěšenou na krku za dlouhý pružný stonek kapradí a neustále si ji prohlížela. Několik členů osady celkem slušně ovládalo buben, jeden nebo dva dokonce i jednoduchou foukačku, ale nevěděla o nikom, kdo by dokázal zahrát na provrtanou dutou kost. Ne z tohoto kmene.
Před několika zimami tudy putovala skupina cizích lidí. To byla ještě malé dítě. Hráli na podivné nástroje s nitkai natazenými mezi žebry neznámého tvora a jejich kůže byla o hodně tmavší nez ta její a to ani nemusela být spinavá od bláta. Ti by ji určitě hrát naučili, jenže teď jsou už dávno pryč a nikdo neví kde. "Nějak se to... stalo... a-" koktal Sharung a nudící se Muriang mu začal cuchat smotané vlasy svými ostrými drápy.
Ghunghaanaa mezitím přilozila píšťalku k dolnímu rtu a zkusmo do ní foukla. Ten zvuk, který se z ní ozval se snad ani nedal nazvat zvukem, nýbrž uširvoucím skřípějícím jekotem. Všechny oči byly najednou na ní, krom těch Muriangových, který se leknutím schoval v koruně stromu.
"Já na to asi budu hrát až u ohně... raději..." usmála se a ihned píšťalku zandala za své šaty.

Právě v čas. K řece právě přicházeli dva muži se sítěmi a ostrými klacky, co šli lovit ryby. Muriang, jak byl už vycvičený, utekl pryč do temného houští pod skalou. Oba byli jejich spolecností překvapeni, když neviděli ani neslyšeli duchy, co si je zblízka zaujatě prohlížely. Za nimi se ploužil i skleslý Boonga s košem. Jakminle je uviděl, zatvářil se celkem zmateně. Ghunghaanaa měla být již několik hodin s ženami sbírat bylinky a dřevo na oheň a Sharung by strávně neměl otouštět jeskyni za řekou a cely den se modlit z duchům, o šamanovi ani nemluvě. Místo toho si však povídali mezi sebou a vodní pára kolem nich se prapodivně vlnila.
Nahoře na skále stál náčelník. Byl z celého kmene největší jak do výšky, tak do šířky. Na jeho vousech se už objevilo pár zašedlých pramenů, ale to ničemu neubíralo na jeho síle, nebo respektu ostatních. Oproti němu byla Oongaa takové párátko. Malá, kůže na ni vlála a kosti přes ni prosvítaly. Vlasy spletené do nespočtu copů ozdobené květinami, ptačimi pery i kostmi různých zvířat ji sahaly pod lopatky a po těle měla několik kreseb z černé hlíny. Mávala na rozloučenou lovcům a sběračům.
Tuhle denní dobu v osadě moc lidí nebývalo a nikdo nic nehlídal. Štěstí spiklenecky mrkla na Ghunghaanau a prstem ji naznačila, aby šla za ní.
...
Cestou k ohništi nikoho až na jednu stařenu nepotkaly. Byla to stará Zinauwe, která byla už jako mladá prohlášena za bláznivou, takže i kdyby někomu pověděla o duchovi, co po osadě rozhazuje světélkující prášek, nikdo by ji naštěstí nevěřil. Štěstí vzala hliněnou misku převázanou velkým listem, aby se prach uvnitř nerozsypal a nerozfoukal vsude kolem a pomalu ho usypávala mezi spálené šedé větve a černobílý popel, zatímco Ghunghaanaa hlídala, jestli nikdo nejde.
Když bylo všechno hotové, Štěstí vzala i Ghunghaaninu píšťalku a ten zbytek, co zbyl na dně misky vetřela mezi praskliny kosti.
"Tak, zkus si zahrát teď!"pobídla ji a narovnala ji všechny prsty tak, jak by je mít měla.
Z píšťalky se tentokrát ozval krásný čistý zvuk, který se měnil podle toho, jak Ghunghaanaa zvedala a pokládala prsty. Štěstí se pohupovala do pomyslného rytmu a zanedlouho začala i tancovat nejen lolem ohniště, ale také kolem několika kožených stanů a kolem obětního stromu.
Jejich počínání přilákalo krom Sharunga s šamanem, Boongou a dvěma rybáři také samotného náčelníka s Oongou. Když se Oongaa s Boongou uviděli, oba se začali červenat a potajmu se na sebe usmívat, jako vždy. To by do toho ale nemusela zasáhnou Láska...


https://m.youtube.com/watch?v=hZh-1eSM27c -le odkaz na písničku, podle které se to tady všechno vyvíjí
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama