Under your bed 2

20. září 2016 v 19:26 |  Under your bed
*vykoukne odnikud* Háló? I'm here! Je tu vůbec někdo? Protože jestli ne, tak já si balim svou oveši a jdu pápá! No hurá, pokud tohle někdo čte: Hai!
Možná si teď budete říkat: Proboha, co to tady zase je, co to tu Stringless popadlo!
Nebojte, nic, jen jsem se rozhodla tak trochu poupravit název této povídky, jelikož nějaký autor už věc se jménem Me and my monster napsal... pro pána Marka Antonína, dneska je tak těžký něco pojmenovat!


Jak probděné noci plynuly, nejen v Klárčině pokojíčku se začínaly dít divné věci, které si ani ona sama, a to si povídala až do rána s příšerou usídlenou pod její postelí, vysvětlit. Každé ráno vešketé oblečení v její skříni bylo roztahané, zpřeházené a některé dokonce rozškubané na malé kousíčky. Schodiště pod jejíma nožkama vždy zavrzalo, jakoby nechtělo, aby se ho svym chodidlem dotkla, stěny v chodbách se chvílemi vlniny a lampy a žárovky při rozsvíceni praskaly. Když o tom, co se jí děje, vypravovala svému chundelatému nočnímu společníkovi, ani on dám nebyl schopen říct, co to má znamenat. Snad prvotní bludy z nedostatku spánku, jenž by měly do několika týdnů odeznít, jak ho nakonec napadlo poté, co Klárce naškrábal na namrzlé okno rozšklebeného usměvsvého klauna.
I když mu Klárka moc nerozumněla, ve sve hlavičce si to přeložila jako normální, jenže pak se vše zhoršilo.
...
Ve třídě, do které Klárka chodila, měli na zdi velkou televizi, přímo uprostřed stěny, nad tabulí, kde si často pouštěli filmy, nebo poslouchali školní rozhlas. Jednoho dne, brzy ráno, kdy většina jejích spolužáků byla ještě pryč, Klárka se se svými dvěma kamarádkami honila po třídě mezi lavicemi, jako smyslů zbavená a s nimi i jeden kluk, co seděl na učitelském stole, který nadšeně fandil každému, kdo zrovna chytal.
Po chvilce je bezhlavé pobíhání sem a tam přestalo bavit a tak přišla na řadu další, jačejší a lepší zábava. Jedna z jejích kamarádek vzala ze své tašky slabikář a postavila se přímo před televizi, jako že je ve zprávách a právě říká počasí, a jak to u ní bylo zvykem, až vtipně přeháněla, takže jste se mohli z její reportáže dozvědět, že v příštích vteřinách bude doba ledová a zároveň nesnesitelné horko doprovázené silnou sněhovou vánicí, ve které člověk umrzne jen při otevření okna, ale i v tomto počasí si bude možné objednat třeba pizzu! Samozřejmě, že po počasí následuje i sportm čímž jsme se dostali k hokejistům, kteří vyhráli zápas s ledními medvědy. Klárka ovšem nechtěla zůstat pozadu, a tak se ujala pořadu o vaření. Nejdříve z poličky plné hraček v rohu třídy vytahala pár různých plastových panáčků a figurek a položila je na zem, že vude vařit koprovou omáčku.
Jen, co však dořekla, televize za ní blikla a na jeji obrazovce se objevil velký pult plný všech možných věcí od brambor a smetany, po čerstvě natrhaný kopr a vejce. Zpoza rohu vyšla osoba s bílou zástěrou a vařeckou v ruce, vítající své diváky Klárčiným hlasem. Jak se později, když kamera zabrala i obličej moderatorky, ona to Klárka opravdu byla, jen o trochu vyšší a starší a říkala přesně to, co plánovala i ona a dokonce se ji to povedlo lépe a vtipněji.
Děti v úleku i úžasu vyjekly, když nakonec reproduktory bouchly a světla jedna po druhém praskla a ve třídě zůstala naprosta tma a zrnící televize.
Ještě ten den, to ale už po ne příliš chutném obědě, po kterém si chůva vyzvedla Klárku ze školy, se Klárka ocitla na malou chvíli sama v chodbě, sedící na botníku, snažíc se rozvazat si utaženou tkaničku. Její prsty se najednou zdály daleko delší a tenčí, než obvykle a krátké, maličké nehtíky se zdály být dlouhými pařáty. Při pohledu do zrcadla naproti ní zjistila, že polovina jejího obličejíku je zcela znetvořená a ošklivá. Nosík jakoby nebyl, jedno oko ji hrálo všemi odstíny šedé a rudé, jeden koutek úst sahal až do poloviny tváře a z čela ji kapala červená.
Klárka, nachávajíc tkaničku tkaničkou, vyběhla nahoru a zavřela za sebou dveře do pokojíku, okamžitě kopajíc do nohy postele ve snaze vzbudit Girsellna.

Tomu se ovšem nechtělo tahat své vychrtlé a věčně rozvolavělé tělo z vyhrátého pelechu z prachu a starých hadrů, proto než se jeho nateklé oči objevily na denním světle, Klárka si málem ukopala palec.
"No hurá! Tady jsi! Vidíš, co se mi stalo!" Klekla si rohu postele a ukázala na svůj obličej.
"Ne?" Girselln ospale zachraptěl a schoval se do stínu visící peřiny.
"Jak to, že to nevidíš! Vypadám, jak ty! A taky jsem dneska byla v televizi, která se mi sama od sebe za zády zapla! A to se taky děje jen tobě!" Ukázala na něj, jakoby ho pravě obvinila z vykradení banky.
"Nevidím? Nic na tváři nemáš, pokud nemyslíš tu modrou temperu!" Nechápala příšera dál, pohrávajícícsi se svou srstí na zápěstích. "A... televize, říkáš? To musela být náhoda!"
"Náhoda? Sama se zapne a stojím v ní já a říkám recept na koprovku! To není náhoda! A ty prsty taky ne! Byly uplně jak pastelky! A na konci na nich byly takovéhle drápy, jako tvoje, ale kratší a tady na čele jsem někde měla odřené místo!" Pochodovala Klárka dokola a s malým zrcátkem pro děti se snažila najít místo, odkud ji tekla červená. Girselln si v tu chvíli musel myslet, že se ta malá dočista zbláznila.
"Víš, někdy se stává, že na tebe přenesu nějaký ze zlých snů a protože ty nespíš, tak se ti zdá ve dne a ty si pak myslíš, že to je skutečnost..." Zauvažoval o možném vysvětlení, přestože on sám nevěděl, co vlastně říká, ale zdálo se mu to jako logické vysvětlení.
"Tak to bych chtěla vidět jak!" Vyštěkl náhle pisklavým hláskem někdo třetí a oba dva se v ten okamžik lekli a otočili se na dveře, avšak v nich nikdo nestát, vlastně byly pořád zavřené.
"Nejen, že porušuješ veškerý pravidla, ale ty dokonce lezeš na světlo. No tak to tam dole nebudou mít moc velkou radost, až to zjistí!" Ozvalo se tentokrát ze stolečku, pod nímž ležela stará červeno-zelená hrací skříňka, co už nefungovala pěkných pár let a její dvířka se pozvolna otevřely.
Zatímco Klárka se div nerozkřila, Girselln obrátil oči v sloup a nasadil znechucený pohled. Dokonce víc znechucený, než když ho Klárka donutila napít se heřmánkového čaje.
Dvířka se pomalu sama odsunula stranou a ze skříňky se vykutálel malý šáša. Nebo ona? Ano, ona.
Byla ve stejných barvach, jako její skříňka a možna i pravé vlasy přilepené na porcelánové hlavičce měla sepnutr do dvou velkých šedých mašlí. Měla tvář mima s velkým nakresleným úsměvem, ktery se v jejím úšklebku podivně křivil a dlouhýma, komicky vyhlížejícíma nohama si to pozvolna vykračovala k nim.
...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 honchkrow honchkrow | Web | 21. září 2016 v 16:06 | Reagovat

Já, já, JÁÁÁ! Já jsem tady!
Mno.... Stala se ze mě lenivá tiskárna, která je líná číst, psát, mluvit a pomalu i dýchat ._. Jediné, co mi brání v maximální lenosti je potřeba jít na záchod a škola...

Úžasný příběh toto! *drží vlajku s nápisem "Stringie do toho!"*

Já už se musim sakrakdaka dokopak k tomu, baych si přečetla alespoň OnB a TT .... Alespoň něco sakra! Fakt, takovýho lenocha, jako jsem já svět nikdy neviděl ._.

2 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 21. září 2016 v 19:53 | Reagovat

[1]: jéhej! Honchie! Ty žiješ! Já už myslela, že tě unesli na Keriku! *hugs Honchie the líná tiskárna*

Ďákujú! ⊙u○ *nadšeně slintá a vymýšlí, jak sníst onu vlajku*

Neboj, když se k tomu nedokopeš sama, tak protože jsem hodná uhranutá loutka, tak ti pomůžu! Řekni si, jak kam a jakou silou chceš koho kopnout a ja to s radostí vyřídím za tebe! *le firma Dokopeme i Nakopeme vás i ostatní, kam si řeknete, Stringless a spol.*

3 Ami Ami | E-mail | Web | 23. září 2016 v 18:27 | Reagovat

Jej, to je pekný príbeh. Ako taká rozprávka pre malè deti na dobrú noc, že? :D By som im to prečítala, aby mali o čom snívať. XD

4 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 23. září 2016 v 19:03 | Reagovat

[3]: ďákují! ⊙u○ Je asi vidět, že jsem na podobných pohádkách vyrůstala :D ano správně! Zdálo by se jim o trhání hlav a cirkulárkách a strachem by zapomněly na drogy a alkohol! * le best rada pro rodiče ever* :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama