TT- jak se správně zbavit nejen moru part 2

27. října 2016 v 14:20 |  TT
Pozor! Pokud by někdo z vás uviděl osobu silně připomínající lidskou Makrelu, prosím, kontaktujte pomocí karkulaček Loď 6- FluFFy a za žádnou cenu se ji nepokoušejte usmažit sami! Její makrelovitost by vás mohla neblaze poznamenat na vašem zdraví jak duševním, tak zdraví vašich plochých a naprosto neohebných nohou!


Loď proletěla lidskými schopnostmi neproniknutelnou mezičasoprostorovou hráz a dvojnásobnou rychlostí zvuku se s pomocí fondánových motorů řítila k Zemi, kterou bysme od té dnešní poznali těžko.
Nikde žádný satelit, vesmírná stanice, mateřská loď, kolonie, červí díry, nebo pláště proti Gama paprskům. Když se Loď spustila pod mraky, nemusela ani zapínat maskování. Všude jen lesy, louky, lesy, lesy, kopce, lesy a pokud někde nějaká chata, tak opuštěná a jestli je někdo viděl, tak to nemohl být nikdo jiný, než lesní hejkal a toho ještě upálili, ovšem hned po tom, co si dopili svůj čaj. Bylo právě pět minut před pátou odpolední, ideální doba na útok a samokorunování se na krále Anglie tajné proplížení se na ples, zlikvidování jednoho chytrého telefonu, který někdo nechal ležet na stole a opětovný útěk oknem.
"Kam že se letí?" přiběhl Láďa v papírových ponožkách zeshora. div nezakopl o odhozenou baseballovou pálku u schodů z tvrzeného želé. Na koutku měl pořád ještě cíp nerozmixované kazajky. Častokrát během jezení bláznivého pečiva usnul a pak hned šílel, proč že je v jednom z megakapybařích žaludků.
"Můžeš hádat!" křikla po něm Halina a jelikož ji navigace nefungovala, snažila se letět po úzké dlážděné cestičce vedoucí do Londýna, co se klikatila mezi tak příšerným terénem pro let, že to snad nebylo ani možné.
"Proč musí pršet zrovna teď!" stěžovala si 6-18, zatímco se navlékala do krajkových šatů protkaných nespočtem barevných perel a ozdob.
"Na co si stěžuješ! Máš deštník!" zavrčela na ni Spalovač a společně s doktorkou na sebe navlékla ty nejhadrovitější hadry, které kdy 3D tiskárna vyrobila.
"Deštník ve středověku..." zaťukala si 6-18 na čelo, ale to už kolem jí prošla Charlotte s deštníkem vyrobeným z klacku a děravé boty. "...už mlčím..."
"Bude tu hlad... vidím černé myšlenky! No to nebude normální, tohleto!" Jolandou náhle projela vlna cestovatelské předpovědi. Karty prosvištěly vzduchem, nechávajíc za sebou stopu, co vypadala, jako střechy domů. "Až pět let prázdnin v bahně v čase přejde, černá smrt zde bídně zajde! Ocasy na chlebu za spáleninou jdou, ti šediví si nás najdou!" siluety domů najednou začaly jeden po druhém mizet v červeném záblesku a z něj se vynořila talířovitá létající věc, která zeleným magnetovým světlem odnesla několik malých teček a kamsi zmizela.
"Moc krásný! Ale já mám hlad a nemáme tady ani ten chleba a ani tu spáleninu!" rozvířila Spalovač rukama celou vzdušnou kresbu a naštvaně si dodupala k nouzovému východu společně s doktorkou a Jolandou.
"Ne! Počkejte vy Vorvaňovci, co to u velkého Papuchalka děláte! To nesmí-" vykřikla agentka, ale když má Spalovač hlad a k tomu i rukojmí, je lepší ji jít z cesty a tak se jen dívala, jak ty tři vyskočili ven i se žvýkačkovým padákem.
"...poslouchá mě tady ještě někdo?" vzlykla agentka a jediný kdo ji přišel utěšit, byl jeden z uprchlého pečiva, co se ale spíš než o její alpakovou náladu zajímal o její střeva, popřípadě i pravou ledvinu. Agentka se se zastřiháním ušima napřímila a hned po tom, co odhodila magora katare chvatem, začala poroučet zbytku posádky, co nebyl unesen do nejbližšího pekařství.
"Zjistila jsem, že na tom plese, na který se budeme muset nějakým způsobem dohrabat, bude i jistý cestovatel v čase. Rozený cestovatel, co by nám mohl působit potíže... nebo je možná už působí, pokud ho potkáte, pokuste se ho prosím nějak Cake popsnout, oki?"
"Cake popsnout? Proč ho nemůžeme rovnou BumTakovat?" podivil se Láďa, kontrolujíc si svou ponožkovou pušku, na níž byla ještě spousta rzi od toho, jak ji vymáchal v rozežraném odpadu, jenž zbyl z Titaniku a nějak ji zapomněl obrousit.
"Protože to nejde! Tihle rození cestovatelé mají tu nehezkou vlastnost, že nemůžou umřít, když je zapíchneš."
"Ani když je zastřelíš?" zeptal se Chuck
"Ne..."
"Přejedeš tankem?"
"Ne...a tanky tady nebudou nejméně dalších šest staletí!"
"A co taková projížďka do kosmu bez skafandru?" napadlo Chucka, ale to už 6-18 sahala po deštníku ukrytém pod šaty v krajkové punčoše.
"Říkám ti, že je to odolnější, jak želvuška! Stačí ti to?!" vykřikla na celou vzducholoď a Chuck dal ruce nad hlavu na znamení, že agentka vyhrála.
...

Spalovač přistála na ne příliš pevné střeše jakési dřevěné chatrče s velkým obrázkem chleba na visačce přede dveřmi.
"Konečně! Jídlo, jídlo, jídlo, jííídloo!" zaradovala se a s pohyby, jako umírající sekáč se proplazila přes střechu po oloupaném bílém zdivu na špinavou ulici. kde krom spícího žebráka byla jedna zbloudilá slepice s tlamičkou plnou ostrých zubů a čtyřma očima.
"Proboha! Kam to jdeš! Jsi blázen?! Někdo tě uvidí a upálí nás, nebo nám utnou hlavu! Plož tu věc hezky dolů!" zalapala doktroka po dechu, když uviděla, jak Spalovač vytahuje plazmový plamenomet na vodíkovo-kyslíkový pohon se samostatnou magnetickou elektrárnou na dobití mobilního telefonu a mířilas ním na zavřené dveře pekárny. "Nemáme přece působit rozruch! Máme splynout s davem, ne ho tady upéct... tímhletím!"
"A ty nějaký plamenomet vidíš? Já nevidím žádný plamenomet, jé hele, na co je tohle tlačítko!" začala si Spalovač hrát na nevinnou osůbku a zmáčkla spoušť plamenometu, jak nejsilněji uměla. Ulice na malý okamžik zmizela v bílém záblesku následovaným neproniknutelnou tmou a ozvala se příšerná rána. To se právě polovina pekárny zhroutila.
Ven vybíhali lidé s vidlemi a motykami, považující doktorku se Spalovačem za čarodějnice a už začali připravovat hranici.
Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se do toho nevložila Jolanda se svými kartami.
"Dobrý večer! Já jsem Jolanda! Já jsem čistá bytost! Tady mám ty karty, jo?" zastavila Jolanda dav zmatených Londýňanů, co stáli a udiveně sledovali levitující karty, co se před nimi začali točit rychleji, než kolo mlýna, když se Temže rozvodní.
"A já se s váma loučim! Já vám žehnám!" řekla, a o pár chvil později již nezbylo z nebohých měšťanů nic jiného, než pouhopouhé filé.
"Kde se flákáš! Jdeme uvařit bublaninu!" pronesla Spalovač a odtáhla šokovanou doktorku do zbytku budovy, kde byla i veliká pec a na ní i několik již upečených chlebů na příští den. "No hurá! Nebudeme muset zapínat myčku!" zatleskala si Spalovač a už měla v zubech druhý koš pečiva.

"Stůjte! Vraťte to, kde to bylo, vy bytosti!" vyskočil od nikud pekař s koštětem, čímž doktorce přivodil infarkt, Jolandu nijak nepřekvapil a Spalovače naštval.
"Tak tys to přežil?!" zavrčela na něj s plnou pusou a ještě nednou vystřelila z plamenometu.
Bohužel si neuvědomila, že tentokrát nebyla ze pekařem kamenná zeď, ale dosti chatrné dřevo, které oddělovalo pekárnu od dalšího domu. Plameny nejdříve pohltily zeď, pak celou místnost a nakonec pekárnu i se sousedním domem.
Když 6-15ky a 6-16 vyběhly ven, nějak zjistily, že drtivá většina domů v celém městě je ze dřeva, co nějak moc rychle hoří.
Jolanda se sice snažila oheň zastavit s kartovým větrákem, ale tím to celé ještě zhoršila. Zanedlouho už hořela polovina Londýna, až k Temži, kde voda požár zastavila.
"Agentce o tom ani slovo. A kdyby něco, ten pekař si začal!" sykla Spalovač s uhranutým kuřetem v náručí, co celou situaci sledovala z malé rybářské loďky.
Kdyby ale věděla, co se právě dělo na oné slavnosti, kam se vydala druhá polovina posádky...



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama