2417- part 13

10. září 2017 v 18:51 | Beznitka Loutkovská |  Rok 2417
Chtěl by někdo v brzké době slyšet, jak Stringless kritizuje knížky? Protože toto přání jsem ochotná vyplnit!


Daikarra si s tichým mlaskáním prohlížela místnost o velikosti kumbálu, která byla vypnutými obrazovkami a hologramy doslova přeplněná. Hledat, kde tu mají uložené záznamy bezpečnostních kamer, bylo o mnoho těžší, než zprvu odhadovala. Sice nějakým zázrakem donutila GooG.E, aby jí vyslepičila, kde se úložiště nahrávek nachází a zda jí bude stačit k otevření dveří vlásenka či bude muset zničit další elektronický zámek, jenže to ještě netušila, co na ni za neoznačeným vstupem čeká. Mezi monitory se proplétala záplava všemožných kabelů, pod nimiž se ztrácela jedna osamocená židle a na stole se mimo úložníků s čipy povalovaly také obaly od jídel a stará vesta. Nad tím nepořádkem nakrčila nos. Z dílny byla zvyklá na prach, olej a spoustu dalších nečistot, které se jí lepily na kůži i oblečení, ale od centrály a jejích zamestnanců čekala, že tu bude alspoň funkční úklidová GV- služba.
"Můžu si to nechat?" hvízdl nadšeně 33T4, jehož pohled na horu pěnových kelímků a plastového nádobí udivoval. S tavícím se motorem vrávoravě přelétl k opěrce židle, na níž usadil a ihned se začal v nádobí přehrabovat. Daikarra na něj hleděla napůl zhnusená představou, že to bude právě ona, kdo z něm bude muset později všechny ty plesnivé kousky jídla seškrabávat a ve své paměti na chvíli zapátrala po původu tohoto chování, které už bylo divné i na jejího robota. 33T4 si mezitím stačil na hlavu nasadit misku od polévky.
"Myslím, že by sis měl vybrat něco ohnivzdornějšího," přešla k němu a opatrně prsty zmrzačené ruky začala sundávat všechen doutnající plast, který si na sebe nasadil. "Kde jsi nechal Lauru?" posadila se na okraj modrošedé odřené desky a zkusmo prohrábla jednu ze zásuvek. Objevila v ní jen další odpadky a karikaturu nějaké ženy, jíž autor obrázku neměl zrovna v oblibě. Zabouchla tedy zásuvku a otočila se k do zdi zabudované polici, kde jak doufala, pochodí o něco lépe. Opět na ni čekaly smotané dráty a dokonce i pár vyřazených zářivek.
"V hale." odpověděl 33T4 s jistým podtónem lítosti. Poté, co se Lauře začala točit hlava do takové míry, že ji Daikarra musela posadit na jeden z povalených květníků, bylo tomu modrému poletuchovi nakázano, aby ji hlídal, zatímco se ona půjde podívat po něčem, co by jim přesněji přiblížilo, co se tu stalo.
"A to jsi jí tam nechal jen tak? Může se jí tam samotné něco stát!" pokárala jej s hlavou napůl v oprátce z proudu žlutých a zelených kabelů. 33T4 neurčitě zachrčel a po ujištění se, že je jeho stvořitelka stále živá i po těch pěti minutách, co nebyl v její blízkosti, se chňapadly zapřel o opěrku židle, aby ji při startování nesežehl i s polovinou všech monitorů za jeho zády.
"Říká ta, co se za chvíli oběsí na vánočních světýlkách!" Laura se kymácela u dveří s jednou dlaní přitisknutou na týle, na němž jí vyskočila obrovská boule. Několika nejistými kroky se přesunula k sedačce, kde se 33T4 také usadil a zhroutila se na ni tak rychle že s ní kolečkové křeslo poodjelo.
"Ještě sem pozvi jáštěřicu s Kogrynem," Daikarra taktak uhnula projíždějícímu křeslu a nesesunula se přitom do rozházených papírů. Tato místnost byla příliš těsná i pro jednoho člověka, natož pro dva i modrý toustovač k tomu. Alespoň že jí Laura uvolnila další místo na prohledání. Sesunula se dolů pod stůl a když zjistila, že se pod ním nachází celý jeden panel, do něhož je zastrčeno několik tuctů úložných čipů pro každou z kamer zvlášť, málem vítězně zavýskala.
"Řekni mi, jestli něco z toho naskočí!" s jedním prstem na vypadlém jističi křikla na Lauru.
"O co se tady vlastně snažíme?" Laura se týlem opřela o chladnou rouru od ventilace, v níž každou chvíli zadunělo.
"Najít záznamy z kamer? Spojit se s někým? Co já vím, co z toho se povede!" Daikarra přehodila vypínač a přímo do obličeje se jí vysypala spousta modrých jisker, po kterých následovalo hromadné zahučení spouštějících se obrazovek.

Daikarra se s červenými tečkami na tvářích a černými fleky na zorném poli odvážila vykouknout zpod desky. Přímo na ní skrz malou stolní kameru shlížel mihotavý obraz GooG.E, která ovládla jednu z obrazovek a postupně odemykala přístup k ostatním. GooG.E měla naprogramováno se pouze usmívat, ale z jejích pohybů, které volila, se dalo vyčíst, že začíná být nesvá. Stejně jako 33T4.
"Ovládat robota a budovu je tedy rozdíl," zazubila se a poslední z pohaslých hologramů se naplno rozsvítil. "Mé spojení s W-135 bylo bohužel ztraceno, ale mohu vám poskytnout přenos záznamů, až projdou přes tichý poplach k jádru." oznámila posmutněle GooG.E a na největší obrazovce se objevila tmavá místnost, v níž to nevypadalo o nic lépe než v té, v níž se nacházeli, kde z posledních sil blikal MET-ENin ukazatel stavu baterie. Khirn s Kogrynem se tedy k jádru zatím nedostali.
"Fajne," pokývala Daikarra hlavou a opět začala mlaskat. "GooG.E? Dají se odsud kontaktovat jiná zařízení?"
"Dají? Ale ovšem! Jaké máte zájem kontaktovat?" GooG.E přikývla a její blyštivé modré a bílé cuíky se při tom pohybu zakmitaly.
"Jakékoli! Jakékoli, které je dostupné!" Vypálila ze sebe Daikarra až sebou 33T4 cukl překvapením. Na její slova GooG.E jako by zamrzla. Její obraz zůstal na obrazovce bez hnutí téměř minutu než se přímo před nimi začaly objevovat záběry z pouličních kamer a dlouhý seznam stanic, které zamítly jejich pokus o spojení.
"Toto je vše," promluvila GooG.E nakonec a oklepala se ze své nečinnosti. Na obrazovce se otevřela jedna z kamer, která teď živě přenášela dění v centru města. Daikaře a Lareau se naskytl pohled na ty samé ulice, kterými kráčely minulého večera, na nich se s velkou opatrností pohybovali tři strážníci, podle toho, jak byli vysocí, se jednalo o nějaké reptiliány ať už z Yuirkaru či Tibu. Za nimi v těsném závěsu několik GV- robotů naprogramovaných pro pomoc ve zdravotnictví, kteří žádné komunikační čipy samozřejmě neměly. Několik budov bylo na mnoha místech ohořelých, na fasádách byly vidět díry a praskliny, dva z mostů přes umělé jezero byly rozbité na skleněné střepy a z jednoho patra CasCade stoupal tenký pramínek šedého dýmu. Co ale bylo mile překvapující, bylo zjištění, že se vzduchem neprohání žádní virem posedlí plechoví pomocníci. Všichni nehybně leželi na silnicích a chodnících tak, jak na ně dopadli.
Když si byla GooG.E jistá, že si všichni sledující stihli výjev dostatečně prohlédnout, přepnula na jinou z kamer.

Přestože pocházela z jiné části města, kterou Lareau ani Daikarra pořádně neznaly, situace v ní byla stejná. Poničené domy, vyděšení lidé a popadaný šrot, ale jinak klid. A tak to pokračovalo se všemi záznamy. Ať už se stalo, co chtělo, Příkazy posílané skrz probouraný čip se přestaly nadále vysílat. Daikarru napadlo, zda to je proto, že už není žádné zařízení, které by je přijímalo či jestli za tím stojíněco jiného. Každopádně si na nastalou situaci nemohla po tom dešti rozžhavených hřebíků stěžovat.
"Senzory byl zachycen pohyb!" oznámila GooG.E zvesela a okamžitě přepnula zpět na jádro, před nějž se sunuli Khirn s výrazně pobledlým Kogrynem, který vypadal, že každou chvíli zkolabuje. "Zaslala bych zprávu, ale... není to možné." pokrčila GooG.E rameny. Takhle odříznutá od zbytku populace už dlouho nebyla a vůbec se jí to nelíbilo.
"To nebude problém!" Daikarra se nejdříve chtěla spolehnout na svůj holocomp, jenž na ní ihned po zapnutí zařval baterie vybitá. Proto se otočila na plán B, jímž se stal 33T4, který chňapadly tvořil vějíř pro nebohou Lareau a momenálnímu dění něvěnoval pozornost. "33, dokážeš se ztratit v centrále?"
Robot, jehož Daikarra právě hluboce urazila, si na ni zaostřil obě čidla a ihned začal prskat. "Já a ztratit se v centrále? Za koho mě to máš! Moje orientace v prostoru je bezchybná, jak jsi sama říkala při poslední údržbě!" 33T4 se zadrhnul, když padlo slovo o poslední celkové kontrole funkčnosti. Nebyl si jistý, jestli se mu od té doby něco v jeho obvodech neporouchalo a vzhledem ke všem těm přehřátím, kolabsům a vynuceným vypnutím, které se pomalu stávaly častějšími než nabijení, tu šance, že mu nainstalované vychytávky už neslouží, jak by měly, byla snad více než možná.
"Tak to v tom případě prolez tou ventilací a řekni jim, co jsme tu s Lareau zjistily." S jazykem stále trochu zamotaným od toho, jak se na poslední vteřinu snažila neříci jméno Laura, ukázala pokrouceným ukazovákem na odpadlou mříž na šachtě. "A žádné odmlouvání. Khirn na tebe čeká." dodala spěšně a málem nestihla sledovat, jak se z líně se pohybujícího automatického zalévače suchomilných roslin stala miniaturní plazmová meziplanetární stíhačka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama