Světlo dosluhující žárovky

30. září 2017 v 20:19 | Beznitka Loutkovská |  R.A.T.
Edward Jenner! Nevíte, jak těžké je sehnat informace o něm a zpracovat je tak, aby to nevypadalo, že jste je opsali z Wikipedie! kruhy pod očima ještě o odstín ztmavnou


Krysy sběratelky se seřadily jedna vedle druhé za hromadou nasbíraných věcí a vyčkávaly, až si jejich paní vybere. Ouška přitom měly nastražená a vyčkávající na slabé zahvízdnutí, které by jim řeklo, co mají dělat dál.
Nigela nashromážděnou hromádku rozhrnula a rozdělila jí na dvě menší části. Na jednu stranu odkládala to, co by se ještě dalo dříve či později využít a na tu druhou odhazovala úplný odpad. Čím déle se v kupce přehrabovala, tím množství nepotřebností narůstalo. Nakonec jí v rukou zůstal narezlý nůž, plechovka se zbytky zaschlého jídla nalepeného na jejím dně, pár hřebíků a stará děravá rukavice, kterou okamžitě poslala dozadu k Rodovi.
Ten se choulil na několika na sobě naskládaných pytlech od uhlí a brambor pod přístřeškem z vlnitého plechu zaseklého do odlupujících se cihel vysokého plotu, který odděloval smetiště od sotva fungující čističky odpadních vod, a podepřeného k sobě stlučenými bednami a prkny, přes něž byla uvázána nejedna roztržená plachta. Naklonil se k Nigele, aby si od ní nález převzal a vděčně si rukavici navlékl. Počasí na ostrově už nebylo nejteplejší a přestože zima měla své výhody, jako třeba méně zapáchu z rozkládajících se potravin, mráz ji doprovázející nebyl příjemný nikomu. Palec mu i s ukazovákem proklouzl dírou ve zčernalé úmělé kůži, kterou zřejmě způsobily psí zuby, ale Rod byl rád i za to, že má zbývající část ruky v teple a s úsměvem si nový kousek oblečení prohlížel.
Nigela mezitím otevřela sklenici s léky a několik bílých pilulek vysypala do plechovky. Ta naštěstí byla hluboká sotva dva palce a proto se Nigela nemusela namáhat se špachtlemi a paličkami a jen popadla půlkilogramové závaží, které kdysi uloupila jednomu z rybářů a párkrat jej spodní stranou přitlačila na dno hliníkové nádoby, na němž se za nedlouho začala přesypávat bělostná drť. Tu poté smísila s vodou nachytanou do vyhozeného hrnce bez madel a přesedla si z kraje své netypické chýše blíž k Rodovi a jeho noze zbavené všech obvazů.
Chtěla věřit tomu, že se vše zlepšuje, ale nešlo to.
Od posledního nanesení léku minulý týden se kosti, které předtím ještě pokrývala tenká vrstva kůže, dostaly ven a maso kolem nich bylo snad ještě více oteklé a rozmokvané než na zbytku nohy.
Rod ovšem odkláněl zrak mimo a snažil se v sobě udržet výkřik pokaždé, když se Nigela rány dotkla ve vodě namočeným kapesníkem. Než mohla Nigela na nejhůře postižená místa nanést právě vyrobenou pastu a zavázat Rodovi nohu čistými obvazy, vyslechla si přes pět tuctů předstíraných záchvatů kuckání a škytání.

"Děkuju ještě jednou," posadil se Rod zpět na okraj provizorní matrace a sledoval, jak Nigela cpe použitá obinadla do velké zakryté nůše, s níž vždy odcházela vyhodit zapomenutíhodné předměty na místo, jehož polohu mu odmítala prozradit.
Zničehonic vyjekla.
Rod si nejdříve nevšiml nové krysy v hloučku, co se kolem ní držel a proto měl za to, že se omylem pořezala o ostrou hranu nějakého střepu a ihned se po kolenou připlazil za ní, se srdcem až v krku. Věděl, jak jednoduché je přijít k dlouhodobému úrazu a kdyby se něco podobného jako jemu stalo i Nigele, už rovnou mohli ruku v ruce skočit do vln tříštících se o skály pod útesem. Nigela však ke svému prvnímu výjeku přidala i nadšený smích, při němž popadla nově příchozího hlodavce do rukou a celého jej samou láskou rozcuchala. Teprve potom se obrátila na Roda neporušenou skleněnou baňkou v dlani.
"Žárovka..." vydechl Rod unešeně a přidal se k Nigeliným oslavám.
Poslední takto neporušenoou žárovku, u níž ještě byla málá šance, že bude svítit, viděli před více jak třemi měsíci. Během dlouhých letních večerů, kdy se dokázali bez podpůrného zdroje světla obejít, jim to až tolik nevadilo, ale teď, když se světlé hodiny pomalu krátily a černých dnů plných prudkých lijáků přibývalo, se jim ta malá skleněná bublina plná zázraků jevila skoro jako jejich spasitel.
"Vyzkoušíme ji!" Nigela plna očekávání umístila žárovku mezi spletené dráty, které se napojovaly na mechanismus, co nezkušenému oku musely připadat jako výsledek práce dvouročního dítěte. Dívka se veškerou svou silou opřela do ulomeného kola kočárku, po obvodu jehož kola byly uvázány magnety uvázány tak, aby se póly odrazovaly s těmi, které byly vyskládány v těsné blízkosti kola. Stejně jako narychlo smotaná cívka z měděných drátů, co nyní sloužila jako podstavec žárovce.
Jak se kolo začalo roztáčet ještě rychleji, Nigela jej zakryla promáčkou ptačí klecí a poodsedla si stranou.
Chvíli se nic nedělo.
A pak napříč bunkrem problesklo zlatavé světélko, co se kolísavou svítivostí hlásilo ke zbytku svého života.
Oba dva se na sebe zazubili nažloutlými zuby a Rod, aby nově získanou vzácnost co nejvíce šetřil, odstrčil sloup magnetů roztáčejících kolo.

"No tedy, já zírám! Co tam máte dál? Vlastní biograf?" Sáčkař po nich udýchaně prsknul. Cítil, jak se mu skrz papírový sáček na hlavě propijí pot z čela, nutkání si ho setřít však odolal. Pronásledovat krysu po skládce se zdálo jako lehký úkol, z něhož se nakonec vyklubal zátěžový test Sáčkařovy výrazně oslabené fyzické výdrže. K tomu ta malá chlupatá špína zrychlila vždy, když udělal příliš hluku.
Nestačil se ani vydýchat a už na něj Nigela mířila ztupeným kapesním nožíkem, který ani neuměla pořádně držet, natož se s ním bránit.
"Jak jsi se sem dostal! Kde jsi našel ten průlez!" křikla po něm. Zněla jako hejno poblázněných racků.
"Průlez?" Sáčkař se zamyslel. Jestli tu někde opravdu byl tajný průlez, který oba využívali, mohl by se mu hodit. Dříve či později. Vzhledem k jeho podkožníkům spíše dříve. "O žádném průlezu nevím, ale hlídače tady máte dost mizerné." odpověděl a obrátil dnem vzhůru prázdný kbelík, na nějž se posadil. Stále ještě v bezpečné vzdálenosti.
"Pak zapomeň na to, že jsem o něčem takovém kdy mluvila," pokračovala vyklepaná Nigela. Houf jejích nejbližších krys vycítil její znepokojení a začal se k ní stahovat blíž. "Proč jsi sem přišel."
"Ale," začal Sáčkař a s nataženýma nohama před sebe a dlaněmi v děravých kapsách. Zpod tašky mu vybíhali podkožníci a mizely v puklinách v kůži jako by nebyl nic víc než jedno velké mraveniště. "Šel jsem kolem a napadlo mě, že bych se mohl zeptat svých malých přátel, jestli už náhodou nezměnili náázor a nechtějí si mě vyslechnout." prohlédl si své ulámané špinavé nehty a až poté se podíval na ty dva v přístřešku.
"Vypadni, mizero!" Nigela teď vřískla. Kdyby se Sáčkař rozhodl vykročit směrem k nim, byla připravená po ním tím nožem hodit. Ať by to dopadlo jakkoli. Rod se ji pokoušel uklidnit a taháním za vestu ji přinutit, aby si ho nevšímala.
"Nevidíš snad, že nemáme zájem? Raději mazej. Než tady chcípneš." Rod do jediným dost jednoznačným gestem vykázal. Překvapivě se Sáčkař opravdu zvedl, uvolněným podpatkem boty ještě 'omylem' skopl kbelík do hromady šrotu.
"Tak to mám chápat tak, že se nechcete dostat z ostrova? K opravdovým doktorům, co by vám mohli pomoci? Nuže dobrá," pokrčil Sáčkař rameny a mávnul na rozloučenou. "V tom případě vám přeji pěkné dny na-" "D-doktoři?"
Z Nigely jako by se právě stal úplně někdo jiný. Pod taškou se ztěška oddechující Sáčkař usmál.
"No ano. To jsou taková ti lidé v bílých pláštích, kteří by vám dokonce byli ochotní pomoci. Hlavně jednomu z vás." vysvětlil jí jako malému děcku a nemohl si nevšimnout čerstvého zájmu i ze strany samotného Roda, ač se jej snažil zakrýval, jak to šlo. "Ale s těmi tady nepočítejte. Ti tady teď nejsou." oznámil jim zcela zabraný do souboje dvou pavoučích samečků pod nehtem na jeho levém palci. "Ale přijedou." U všech lehkých děv mezi kontejnery, kdo by kdy řekl, že spor mezi dvěma brouky dokáže sebrat tolik pozornosti na takovou dobu!
"Kdy?" vypálila ze sebe rozcuchaná krysařka bezmyšlenkovitě. Ta slova hned chtěla vzít zpátky a stejně tak s ní i Rod, na nějž se omluvně podívala, ale bylo pozdě. Zvuk jejího hlasu už k Sáčkaři dolehl.
Ten so o něco nadzvedl tašku, aby bylo dobře vidět na jeho škleb, do něhož zkroutil odporně nazelenalé rty.
"No přeci až mi pomůžete vyhodit továrnu do povětří, hlupáčkové."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 EleanorVampire EleanorVampire | Web | 30. září 2017 v 20:30 | Reagovat

Ale já vím jak je tě6ké hledání informací

2 Beznitka Loutkovská Beznitka Loutkovská | E-mail | Web | 1. října 2017 v 17:19 | Reagovat

[1]: Eej! Nejsem sama!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama