1: Nepouštěj dovnitř toulavá zvířata

21. října 2017 v 21:13 | Beznitka Loutkovská |  Všechny příšery ve skříni
To bych nebyla já, abych si po sobě nepřečetla pár starších článků a neřekla si: Na co jsem sakra při psaní myslela! Vždyť to je ještě horší, jak všechny moje pokusy o vaření dohromady!
A protože moje perfekcionistická část mozku netoleruje nic, co nesplňuje její přesné představy, tak se tu opět po nedlouhé době setkáváme s pojmem 'předělávka'... jehejej!
sedí zachumlaná do deky a pomalu se smiřuje se svojí neschopností




Klára seděla na koberci ve svém pokojíčku a zírajíc do otevřeného domku pro panenky si snažila namluvit, že se náramně baví. Její rodiče pracovali daleko od jejich domova a z práce se obvykle vraceli dlouho po vypršení její večerky, a tak ji musela většinu večerů hlídat chůva.
To, že na ni rodiče nemají čas, Kláru až tolik netrápilo.
Sousedka Betty na ní byla milá a vždy si se jí snažila splnit vše, na co jen pomyslela.
Vařila jí k večeři palačinky a pekla muffiny, dívala se s ní na pohádkové filmy a hrát si s panenkami či na rodinu dokázala jako nikdo jiný na světě. Nikdy neřekla ne, když jí Klára chtěla učesat její dlouhé měděné vlasy, před školkou na ní čekala vždy přesně o půl třetí s širokým úsměvem a častokrát i nějakou malou sladkostí. Když Klára chtěla a do večerky zbývalo dost času, strašila ji Betty děsivými příběhy, předváděla jí nejrůznější loutková divadla s hračkami a vyháněla z jejího pokoje všechny příšery, které by jí v noci mohly sníst palce u nohou. A že se jich poschovávaných v koutech pokojíku našlo!
Jenže Betty musela na konci tohoto léta odjet na vysokou školu a to znamenalo, že ji už nadále nebude moct hlídat ani s ní trávit čas. Když se to malá Klára dozvěděla, probrečela kvůli tomu celé dva dny a bylo jí lhostejné mamimčino utěšování, že nová chůva bude stejně tak dobrá jako bývala Betty a že si s ní také bude ráda hrát.
"Nikdo si se mnou nebude umět hrát tak, jako Betty!" vřískla po ní skrz slzy a teď, jak se potají na svojí novou chůvu dívala přes chodbu, tomu začínala i věřit.

Trina, jak se jí představila, nebyla vůbec jako Betty. Nesmála se na ní, nenabízela jí různé hry a k obědu jí podstrčila talíř zapečené brokolice, kterou Klára snědla jen aby si mohla říct o dezert. Ten sice přišel, ale v podobě hrušky. Žádná zmrzlina nebo cukrátka, ale obyčejná zelená hruška, o níž by Klára přísahala, že se na ni kysele mračí, stejně jako její nová chůva.
"Zahrajeme si na kadeřníka?" usmála se na Trinu, jak nejlépe dokázala a odhodlaná jí dát ještě jednu šanci před ní položila široký hřeben spolu se svými nejlepšími sponkami a gumičkami.
Trina na ní místo souhlasu jen nechápavě zamrkala. Jakmile jí došlo, že Klára má v úmyslu manipulovat s jejími havraními copy, okamžitě jí poslala, aby si šla hrát do pokoje, že za ní za chvíli příjde.
Teď už tomu byly dvě hodiny a stále ještě nepřišla.

Osmá hodina večerní se kvapem blížila a hrozilo, že se tento den stane tím nejnudnějším a nejzoufalejším v Klářině životě. Venku už bylo moc šero na to, aby si šla hrát na zahradu- pochybovala, že by Trina s pobíháním v blátě a skákáním do spadaného listí vůbec souhlasila v jakoukoli denní dobu- a tiché přemisťování panenek z jednoho kouta jejich honosného příbytku na druhý a převlékání jich do dechberoucích blyštivých a krajkových šatů ji omrzelo, až by se dalo říci, že znechutilo.
Rozhlédla se po svém pokoji, zda by se tu nenašlo něco, čím by se mohla zabavit lépe. Puzzle, pexeso, stavebnice, omalovánky a plyšáci. Měla jich plné poličky a obvykle nebylo chvíle, kdy by je z nich nadšeně nesundala.
Očima tedy sklouzla na rozesmáté zpívající štěně, co spokojeně odpočívalo mezi polštáři její postele a hromadu dětských obrázkových knih, mezi nimiž bylo pohozeno i několik jejích starších hraček, jako maňásci, klaun ve hrací skříňce a její sbírka kachniček do vany.
Tu její pozornost přitáhlo něco cizího přilepeného na stěně vedle okna. Z dálky, z jaké se na tu věc Klára dívala, to vypadalo jako velká černá skvrna. Takových skvrn byl po jejím pokoji nespočet. Od neposlušných cákanců barev po Klářina záměrná díla fixou či pastelkami, na něž byla pyšná i přes zjevný nesouhlas rodičů.
Jenže tahle se od těch ostatních lišila. Byla vysoko na zdi. Výš než by Klára kdy mohla dosáhnout.
A také měla nohy. Droboučké hbité nožičky, co se bleskurychle kmitaly sem a tam. A bylo jich hned osm.
Klára se pavouků většinou až tolik nebála, ale rozhodla se, že pro dnešek udělá výjimku. Po krátkém nacvičování si věrohodného popotahování se rozkřičela na celé kolo, doufajíc, že ji její nezkušená chůva příjde zachránit.
"Trino! Trino! Mám v pokoji pavouka!" křikla a rozeběhla se do obývacího pokoje, kde Trina stále seděla na gauči a střídavě se věnovala rozečtené knize a svému telefonu. Zastavila se u dveří, kde se vžila do role jedné upištěné holčičky ze školky, které minulý týden 'omylem' hodila vysušenou žížalu do boty.
Trina vzhlédla od černobílých řádků a s protočením očí knihu zaklapla, přičemž použila telefon jako záložku a otráveně se vyhoupla z pohodlného křesla nahoru. Neobtěžovala se s nasazováním papučí, rovnou nakráčela do Klářina pokoje, kde se zastavila a prohlédla všechna místa, kde by se onen pavouk mohl nacházet a s nimi i všechen nepořádek, který Klára svojí nudou způsobila.
"Tohle že je ten pavouk?" s nakrčeným nosem ukázala na zeď. Klára jí odpověděla souhlasným pokýváním hlavy a už se hned chystala nabídnout ji místo na čajovém dýchánku. "Taková blecha ti sotva něco udělá, bojí se tě víc než ty jí!" odříkala znuděně a podívala se na Klářiny hodiny u nočního stolku. Ručičky zrovna míjely třičtvrtě na osm. "Už jsi unavená, vyčisti si zuby a běž spát." Bez dalšího slova se vrátila zpět na křeslo. Klára se samým překvapením sesunula na zem.
Vypadalo to, že tahle chůva pro ni bude větším utrpením, než si myslela.

Samotné jí hledání pyžama a čištění zubů trvalo dvakrát tak déle, ale přeci jen vše stihla tak akorát, aby mohla vyskočit před Trinu s jednou ze svých nejmilejších pohádkových knih s pětiminutovou rezervou. Měla za to, že když je Trina takovou vášnivou čtenářkou, ráda jí bude předčítat. Bohužel byla opět na omylu.
Byla odvlečena do postele, kde jí bylo vyhověno pouze rozsvěcením světélka a nepodařeným popřáním krásných snů.
"A-ale Trino-" zakoktala se Klára usazená mezi plyšáky. Mávala přitom rukama na všechny strany a snažila se chůvu donutit, aby ještě nezavírala dveře a vrátila se k její posteli.
"Co ještě potřebuješ?" přestože se Trina pokusila o milý výraz, hodila po hysterčící dívence ohyzdný škleb.
"Málem jsi zapomněla vyhnat příšery!" zašeptala Klára, aby případní posluchači neslyšeli, o čem se ty dvě baví a podala Trině speciální samolepkami oblepenou baterku, kterou jí kdysi dala Betty.
"Vyhnat příšery?" Trina si s povzdechem baterku prohlédla, aby zjistila, jak ji má zapnout.
"Ano! Ze skříně, postele, poliček, stolu a závěsů! A nezapomeň se podívat i na rohy, tak se taky schovávají!" přikývla Klára a ukázovala ji na všechna místa, na která by se měla podívat. Dávala si přitom pozor, aby náhodou nenechala nohu vyklouznout zpod peřiny nebo aby se rukou nenatáhla příliš daleko do tmy. Měla u sebe své ochranné plyšáky, ale když ještě nebyly zahnány žádné příšery, nemohla si být jistá ničím.
"Ale Klárko, příšery přece nejsou!" zaskučela Trina, když otevírala dveře do šatny a posvítila do ní. Ne na dlouho, ale Klára v ní stihla zahlédnout jen poskládané oblečení a vyvěšené kabáty. Takže tam se dnes žádní záškodníci neschovali. "Jsi jenom malá a ustrašená." posvítila přímo na ni a zvenčí z ulice se k nim ve stejný okamžik doneslo prskání a škrábání o omítku domu.
Klára se instinktivně nakrčila, připravená zmizet v bezpečném úkrytu z peřiny.
"Vidíš, je to pravda. Moc se bojíš. Žádní bubáci na tebe ve skutečnosti nečíhají." řekla a aniž by dokončila kontrolu pokoje, hodila Kláře svítilnu zpět.
"A co potom bylo to venku!" oponovala Klára s prstem zabodnutým k oknu.
"To byla vaše kočka. Strašně mňoukala, tak jsem jí pustila ven. Asi přišla zpátky domů."
Klára se na posteli napřímila a hmátla po plyšovém štěněti. "Ko-kočka?"
"No tak kocour, když na tom tak záleží... " vyrazila Trina ven do chodby, zpět ke své knize a telefonu. "Dobrou noc." houkla na ni a zabouchla za sebou.
Jak se vracela ke svému místu, doufala, že všechny své věci nalezne nepovšimnuté Klářiným domácím mazlíčkem, který se jí celé odpoledne pokoušel ukousat palce u nohou, dokud ho přes veškerý odpor nepopadla za vypelichanou a zavšivenou srst a nezavřela ho na terase, odkud na ni pak přes hodinu naštvaně zíral skrz balkon. Když si čistila škrábancce a krvavé kousance, vůbec nechápala, jak takové zvíře mohli nechat malému dítěti na hraní.

"Ale- my doma žádnou kočku nemáme!" pípla Klára s hlavou přikrytou polštářem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erin Blood Moon Erin Blood Moon | Web | 21. října 2017 v 21:33 | Reagovat

Přesně tyto myšlenky znám
Spřátelíš?

2 Beznitka Loutkovská Beznitka Loutkovská | E-mail | Web | 27. října 2017 v 14:51 | Reagovat

[1]: Ehm... okajne, sušenku? *zamává před sebou talířem*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama