Blázinec II- II.

26. října 2017 v 19:08 | Beznitka Loutkovská |  Blázinec II
Dámy a pánové, máme tu stý článek tohoto roku! WheeWoo!
rozhodí kolem sebe konfety, které rozhodně nehodlá uklízet




Další pohřešovaný člověk, další nevysvětlené záhady spojené s tím místem hrůzy. Cristine, když si s vytřeštěnýma očima pročítala první řádky novin, si samým zaujetím málem vylila horkou kávu za výstřih.
Tak nenápadně, jak to v danou situaci jen šlo, mrkla na Mika, který se do té chvíle plně věnoval svému telefonu a míchaným vajíčkům na svém talíři a noviny, složené tak, aby bylo dobře vidět na hlavní titulek, mu přisunula přímo pod nos. Mike, její dlouholetý spolupracovník a kamarád s železnými nervy se pro jednou přemohl a dal si tu práci s přečtením si prvních tří vět podstrčeného článku, než se s nesouhlasným mlaskáním opět vrátil k pomalu chladnoucí snídani. Mike byl narozdíl od roztěkané a vždy napumpované Cristine flegmatický realista, jehož mnohdy i několikrát za den udivovalo, že kdy podal ruku člověku jejího typu.
"A to jsem si začínal říkat, že jsem tady od těch tvých pohádek v bezpečí," uždíbl si z krajíce celozrného chleba a se zoufale nakrčeným obočím se rozhlédl po tmavé kavárně, marně hledaje jakoukoli pomoc. Jediné, co v ní však našel, bylo pár malých skromně osvětlených nízkých stolů a barevných křesel plných střapatých polštářů z hrubé látky s bohatými motivy a výšivkami a pult, za nímž dvě servírky míchaly kávu a roznášely jídlo ranním hostům.
Cristine se na něj zamračila a odložila svůj šálek na porcelánový tácek, na němž bylo vyryto a zeleně odtaženo velké, tlusté smějící se slunce.

"Pohádky? Tak ty říkáš opakovaným zmizením beze stopy?" přetáhla si rukávy svého světle modrého svetru přes ruce, kterýma se následně zimomřivě objala, když do kavárny spolu s dalším člověkem vstoupil i dech chladného deštivého rána.
"Jen tehdy, když do nich lidé pletou 'paranormální jevy' a 'nemrtvé duše lačnící po pomstě živým'!" pro zdůraznění ubohosti, jakou v jeho očích přeložený článek měl, zatřepotal prsty nad krytou svíčkou na stole a rozběsnil tím nejen plamínek uvnitř, ale i Cristine, jíž zrudly tváře natolik, že kdyby ještě chvíli pokračoval, začala by připomínat jedno z rajčat ve svém toustu.
"Podívej," změnil tón hlasu ve strachu ze zcela zničeného dne "Blázinec je stará budova. Nikdo ji neudržuje, nikdo se o ni nestará a nikdo ji nehlídá. Dovnitř lezou narkomani a bezdomovci, kteří se uvnitř sjednou vším možným a když náhodou jeden druhého omylem zapíchne, třetí si vymyslí, že viděl nějakého šíleného vražedného ducha. Toho si ovšem všimne kdejaký bystřejší novinář, napíše o tom do místního bulváru a další světová senzace je na světě. Žádní duchové, žádná strašidla. Jen pár opilců a propadlá podlaha."
"Tak jak vysvětlíš to všechno okolo? Ty nahrávky, fotky, svědectví normálních lidí?" Cristine si už na svém tabletu chystala v galerii fotografií složku s nepřeberným množstvím snímků z prostor bývalé léčebny, jež na jejich město každý den shlížela z nevelkého kopce, zahalená do závoje z mlhy a vysokých borovic. Ať už se jednalo o fotografie stáhlé z internetu nebo o její vlastní, na většině z nich bylo možné si prohlédnout starý blázinec v celé své kráse- nebo své zrůdnosti. Přední budovu, vedlejší křídla, propadlou střechu, zavřenou bránu hřbitova, plot, strhlou stěnu, vstupní halu,... jako by Cristine měla ve svém tabletu uložený každičký kout zatraceného pozemku i se všemi jeho 'varovnými vzkazy', 'postavami vyhlížejími z oken' a 'tančícími pacienty z zahradách'. Mike si nemohl nevšimnout i sbírky nahrávek a zvukových stop, na nichž měl být slyšet 'zpěv' a 'křik o pomoc', který se ku podivu ale dal velmi lehce splést s voláním nočního dravce či se 'zděšeným' lapáním po dechu jednoho z amatérských kameramanů.
"Tak si někdo dělá z pověrčivých- ehm- občanů srandu! Nebo se snaží přilákat co nejvíce pozornosti tím, že rozšíří poplašnou zprávu. Tyhle věci prostě nemůžeš brát vážně, Cristine, jinak se z nich sama dočista zblázníš!" kývl hlavou k oprýskanému tabletu s pavučinou táhnoucí se přes celý levý horní roh displeje. "Stejně je většina těch obrázků podvrh. Stejné bych ti mohl udělat sám za méně jak pět minut, kdybys chtěla."

"To, že jsi takový mistr v animacích a grafice, z tebe ještě nedělá odborníka na podvrhy." zakoulela Cristine očima a uraženě se zadívala na noviny napůl vsunuté pod prostírání. Zejména na zašedlou fotografii hlavní budovy léčebny s oprýskanu omítkou a zčernalými cihlovými zdmi. Hlavní vchod do ní byl důkladně zatlučen prkny a ovázaný páskou s nápisem Zákaz vstupu, stejně tak většina přízemních oken a všechny postranní únikové východy. Dříve rozlehlá a jistě pečlivě udržovaná zahrada se mohla pyšnit leda tak mořem bodláčí, z něhož sem tak vykoukla nějaká ta pokroucená větev stromu či pozůstatek laviček, pumpy, dětských tříkolek. Fotografie přesně ladila s tím, nač se Cristine několikrát dívala z bezpečné zóny za plotem, na němž s dalšími zmizeními přibývaly vzkazy od neznámých autorů, povětšinou prosby o nerušení psané překvapivě úhledným vysokým písmem, mezi nimiž se také našly ostré naškrábané výhružky. Přelétla pohledem zpět k tabletu, kde na ni pro změnu svítil pro změnu vypáčený vstup do krematoria přilehlého hřbitova, které, pokud si to Cristine pamatovala správně, bylo propojené se zbytkem celého objektu spojovací halou. A tehdy jí v hlavě svitnul šílený a dost možná i nebezpečný nápad.
"Neříkám, že jsem nějaký odborník, jen používám svůj rozum. Rozum, víš? To je to, co ti poslední dobou schází." Mike si na vidličku nabral další sousto vajec a volnou rukou si poťukal doprostřed čela, čímž si rozcuchal ofinu černých vlasů a způsobil, že se mu polovina na vidličku nabraného jídla rozsypala po vlněné šále, svetru i kalhotech. "A můj rozum mi říká, že celé tohle divadýlko kolem té barabizny je jedna velká nafouklá blbost." dokončil svojí myšlenku jako by se nic nedělo a všechny drobky ze svého oblečení smetl nejdříve na zem a poté pod stůl, při čemž si dával dobrý pozor na to, aby jej neviděla jedna ze servírek.
"Chceš se vsadit?" pohlédla na něj vyzývavě zpoza stojánku s nabídkou nápojů.
Mike, v tu ránu o několik odstínů bledší, odložil příbor na talíř. "Ne. Tohle nemyslíš vážně. Nedívej se na mě tak, prostě ne! To ti zakazuju, Cristino, za-ka-zu-ju!" máchl pažemi kolem sebe, div ze zdi neshodil hnědo-fialový koberec, na kterém si v pokoji meditoval slon ozdobený šperky a ornamenty. Dnes se klidné vybavení kavárny s jejich rozprouděnou horkou krví neshodovalo.
"Pročpak? Jestli je celá kauza blázinec jen jedna nafouklá pohádka, tak nebude vadit, když si v ní uděláme malou exkurzi!" Jestli se Cristine bála slov, která jí právě prošla skrz ústa, Mike nepoznal. Ani nemohl, když měla polovinu obličeje stále schovanou za sezónní nabídku krémové ledové kávy s jahodovou pěnou a vanilkovou čokoládou.
"Opravdu chceš, aby nás někdo přepadl a zabil za bílého dne? Ne, děkuji pěkně, mě z toho vynech! A ať tě ani nenapadně se o něčem zmínit Vicovi, jinak jste mrtví oba dva!" při zmínce o Victorovi se Mikovi jako na povel zaleskl prstýnek na levém prsteníku. Cristine si nad ním odfrkla.
"V tom případě půjdu sama. A až budu uvnitř, natočím pro tebe video o tom, jak moc velký jsi srab." Cristine si podepřela bradu pěstí. Stále čekala, že se Mike nechá přesvědčit, ale ten místo toho rozhodně zavrtěl hlavou.
"V tom případě to nezapomeň natočit na dámských záchodcích pro úplnost." Mike jazykem přejel po předních zubech, jestli mezi nimi nezůstalo nějaké semínko z chleba a otřel si ústa ubrouskem, který následně složil pod příbor.
"Když mě tam po práci sám dovezeš, platí,"
"Po-po práci?" vykoktal Mike, to už se Cristine zvedala ze židle s účtenkou a drobnými v dlani.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TogoreTheForgotten TogoreTheForgotten | 28. října 2017 v 15:52 | Reagovat

Yaaay! Stí článok! *rozhadzuje tiež konfety a lyžičky od oveše*
A ten nový dess je taký skvelý ako táto časť <3

2 Beznitka Loutkovská Beznitka Loutkovská | E-mail | Web | 28. října 2017 v 19:23 | Reagovat

[1]: Oveše! OMG, meine! *chytá lžičky do zubů*
Jééj, ďákuji! *fialoví*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama