Krysy a pavouci

22. října 2017 v 19:36 | Beznitka Loutkovská |  R.A.T.
Dnes jsme byli ve Velkém Oseku vybírat dýně. Přesněji řečeno, já jsem je vybírala.

Asi si umíte představit, jak dlouho jsem ty tykve obcházela a rozpočítávala je!

...a můžu vás ujistit, že jsem vybrala ty nejkrásnější a nejtykvovatější, které tam byly!

Girs: chystal se něco říct, ale rozhodl se, že bude lepší mlčet



Sáčkař počítal s tím, že takový návrh nezůstane bez silných ohlasů, ale že na něj Nigela vyběhne s tupým kapesním nožem, to, musel uznat, jej vcelku zaskočilo. Naštěstí pro něj špatně mířený hod se zastavil vklíněný mezi dvěma prkny rozlomené bedny zhruba dvacet centimetrů od jeho lýtka. Překvapením nadskočil, ale zbystřené sebeovládání a zjištění, že u sebe dívka žádné další zbraně nemá, ho udrželo sedět na místě.

"Hádám, že prvotní nadšení je v tahu," upravil si límec kabátu a změřil si dívku s naostřenou náladou. Nigela dva metry před ním přecházela jako sup a neustále se rozhlížela po něčem, čím by mohla svůj hod zopakovat a tentokrát se možná i trefit.
"Jsi šílenec!" křikla po něm s roztřeseným hlasem, který jasně prozrazoval, že v ní nezbýval prakticky žádný střep odvahy. "Jsi nebezpečný šílenec! Vypadni nebo na tebe pošlu svoje krysy! Když budu chtít, nechám tě jimi rozežrat zaživa!" Rod na ni zmateně pohlédl. Samozřejmě, že si vymýšlela, aby se ho zbavila. Sáčkař začínal nabývat dojmu, že měl tyhle dva o své neodbytnosti informovat předem.
"Možná že mi v hlavě cestují pochody brouků, ale na mozek mi ještě nelezou!" mávl varovně prstem, na němž měl pomocí drátu namotáno několik čerstvých vláken se stejně čerstvými kuklami. "Zamyslete se! Lidé z pevniny jsou na naší továrně závislí. Když se s ní něco stane, hned se o to začnou zajímat a kvapem žačnou vymýšlet, jak ji co nejrychleji dát dohromady. A když se jejich továrně přihodí něco neobvyklého, třeba takový výbuch ve výrobní hale nebo náhlá záplava lidožravých krys, přitáhne to daleko více pozornosti. Krom stavařů sem přijedou i čmuchalové od tisku a s nimi na pomoc zraněným dělníkům i nějaká ta skupina doktorů. Nebylo by pak nic snažšího, než propašovat tady chromáka po čekací řady, kde by si ho někdo všiml, zjistil by, že potřebuje intenzivnější péči, než jakou mu těhle podmínkách dokážou dát, no a tak si ho odvezou, ovšem spolu s jeho milovanou sestřičkou, sestřenicí nebo čímkoli ty jsi, s sebou pryč z ostrova, kam ani jednoho z vás nikdy nevrátí."
Po Sáčkařově proslovu nastalo ticho.

"A důvod, proč nám chceš pomoci odejít?" odkašlal si Rod, když se mu zdálo, že mezi nimi uteklo už tak akorát promrhaného času.
"Lhal bych, kdybych vám řekl, že jsem to všechno vymýšlel jen a pouze pro vás," zakmital Sáčkař rameny "Spíš mi vaše 'záchrana' z ostrova ze všeho vyplynula náhodou. Vlastně to dělám hlavně pro sebe. Nechci kopnout do bedny, aniž bych tady po sobě nezanechal něco, na co se tu bude dlouho vzpomínat. Rozumíte, ne?"
"Takže ty se bojíš, že na tebe zapomenou? Byl by to zázrak, zvlášť pro rodiny těch, které jsi stihl nakazit!" Nigela před ním znechuceně zatřepotala prsty.
"Nechci nic nechávat náhodě." zazubil se na ni děravými rty plnými drobných stříbřitých nitek.
"Opravdu jsi šílenec." krysařka fouknutím na harmoniku svolala zpět k sobě zvědavé krysy, které se nebezpečně přiblížili k parazity prolezlému bezdomovci, jenž se k nim do příbytku sám pozval a nikdo nevěděl, jak se jej teď zbavit.
"Je mi celkem jedno, co si o mně budeš myslet. To jediné, nač právě čekám, je vaše odpověď. Jdete do toho nebo ne? Zvažte, že další taková šance vás už nemusí potkat."
"To budeme jedině rádi." zabrblala si pro sebe Nigela a usadila se na pytlovinu vedle Roda. Ten její názor však nesdílel.
Bylo pro něj zbytečné předstírat, že tomu tak není, když netrpělivě nadskakoval na matraci a bylo jen otázkou jeho vůle, kdy se mu přes pusu překutálí slova, na něž se obávala pomyslet.
"Mám to tedy brát jako nesouhlas?" Sáčkař zamával jednou nohou ve vzduchu, jako by se rozhodoval, jakým směrem se vydá ze skládky. "Jak myslíte, v tom případě si tu můžeme rovnou říci na shledanou- nebo ještě lépe- sbohem!" zhoupnutím volné nohy se otočil zády k nim a udělal jeden dlouhý krok dopředu.

A pak druhý a třetí a Nigela se zmohla jen na němé sledování bolesti, jaká rostla v Rodově obličeji.
Aniž by tomu věřila, nakonec to byla ona sama, kdo Sáčkařovo veselé hvízdání si na cestu narušil.
"Tak fajn!" křikla na osobu téměř na úpatí kopce ze smetí, z níž v mlze byla patrná pouze tmavá silueta. Ani hustá mlha však nezamaskovala ten slizký samolibý škleb, jaký se mu v tu chvíli mihnul pod špatně nasazenou maskou.
Já věděl, že se nakonec domluvíme, četla z jeho očí.
Rod na ni provinile zamrkal, zatímco se snažil maskovat vděčný úsměv.
"Ale jestli to nevyjde a ty nás jen zbytečně ohrozíš-" pohrozila oběma ostřím nože, který vytáhla z prasklé bedny dřív, než na něj mohla dočista zapomenout a počkala, až se Sáčkař zase vrátí. Ten si se svojí cestou zpět k nim ovšem dával načas.
"Holčičko, měla bys vědět, že mé plány jsou vždy neprůstřelné," upozornil ji se zdvihnutým ukazovákem, aby jej už nikdy takto neurážela. "Záleží jen na tom, jestli je i vaše odvaha ze stejného těsta..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama