2: Dávej pozor, koho si zveš k sobě

7. listopadu 2017 v 22:23 | Beznitka Loutkovská |  Všechny příšery ve skříni
Období plesů a prodloužených se blíží a to znamená jediné; vystoupení, vystoupení a zase další vystoupení! A to již tento týden v pátek v Kolíně a v neděli v Poděbradech. Ať žijou taneční, jehej! tik v oku se vymkne kontrole


Jen co by kamenem dohodil od Klářina domu, kde právě chybou nepozorné chůvy slídila cizí, blechami prolezlá toulavá kočka, která neváhala své drápy zarýt do tváře každému, kdo se po ní jen pokusil ohnat koštětem, bydlel Tom. Tom byl o něco málo starší než Klára, ale ne zas o tolik, aby jej jeho rodiče nechali s klidným svědomím večer doma samotného.
Malý světlovlasý klučina byl pro dnešek svěřen do péče uhry posetému Noahovi, který zjevně nechápal, že dům, do nejž ho Tomovi rodiče pustili, není jeho. Jen, co zadní světla jejich dodávky zmizela za zatáčkou, už skrz domovní dveře proudily davy lidí, z nichž Tom ani jednoho ve svém životě neviděl. Parta mladíků s řídkými strništi na bradě bez otálení obsadila obývací pokoj, několik svalnatých atletů si zase přivlastnila vše, co se nacházelo v lednici, kredenci a spíži, další dva vytáhlí hubení mužíci se postarali o hlasitou hudbu a to vše doplnila skupinka asi šesti děvčat, která se snažila tancovat na dunivý rytmus rychlé písničky. Obzváště po tom, co si mezi sebe rozdělila clou lahev vína, kterou měl Tomův táta vystavenou v jídelně.
Všichni se očividně skvěle bavili, jak Tom posuzoval usazený na schodišti.
"Asi jsme ti vzbudili bráchu!" křikla jedna ze slečen po Noahovi, který se rozvalený v křesle snažil udržet oči otevřené a cigaretu mezi prsty. Jako odpověď po dívce štekl pár mumlavých slov, následovaných dlouhým odříhnutím a krákoravým smíchem.
To bylo za ten večer poprvé a naposledy, co si zoufalého Toma někdo všiml. Poté, co se podnapilá dívčina po všech čtyřech odplazila ke svým družkám usazeným na koberci pod pohovkou, se Noahovi hosté věnovali bez vyjímek sobě a své zábavě. Málem si ani nevšimli tichého klepání na dveře. Toma ihned napadlo, že jde o opozdilého člena party, kvůli němuž tak dlouho vykukovali ze závěsů na ulici a ze strachu, že by mu mohl někdo z nich vynadat či ještě hůř, se rozeběhl na druhou stranu uličky, aby nenechal osobu u vchodu zbytečně čekat a nezkoušel její trpělivost.
Místo člověka v podivném oblečení s cigaretami nebo lahví alkoholu v ruce, na nějž se v duchu připravoval, se na něj široce usmála mladá paní s velkou plastovou krabicí s různými jednohubkami opřenou o rameno.
"Ahoj maličký," sehnula se k němu, aby mu palcem otřela z tváře rozmázlou ospalku "Ty ještě nejsi v postýlce? Děti jako ty by už měly dávno spinkat!" letmo se podívala na hodiny nad botníkem.
Tom ji v pohledu následoval. Přestože ručičkové hodiny číst neuměl, musel dát neznámé dámě za pravdu. Cítil, jak na něj pozvolna doléhá únava a představa načechraných polštářů se zdála lákavější než cokoli jiného. Nechal novou příchozí vejít dál do obývacího pokoje.
Čekal, že se křik mladistvých znovu rozproudí a znovu bude otřásat celým domem, ale žádné vzrušení se nekonalo. Práve naopak. Hlasy ztlumily.

"Sorry, že jdu pozdě, ale dřív jsem to vážně nestíhala!" pozdravila, přecupitala po koberci a spěšně odklopila víko krabice, kterou položila na volné místo na konferenčním stolku. Noah, dva jeho přátelé a další dvě dívčiny, co se mačkali na krátkém gauči se s vytřeštěnýma očima podívali jeden na druhého.
"Kdo je to?"
"Znáš jí?"
"Co tady dělá?"
Z kuchyně si za Tomem šeptali další.
"Přinesla jídlo, vyhazovat ji nebudem!" skříňka od kredence klapla a za ní se objevil hoch s prázdným balíkem od cereálií. Prsty měl upatlané od cukru a skořice, stejně jako ústa a celé triko. Ostatní s ním tiše souhlasili a vrátili se k tomu, čemu se zrovna věnovali předtím.

"Promiň, asi jsem zapomněl tvoje jméno," Noah, jen co dívku s měděným drdolem a oříškovýma očima, co do všech stran vysílaly nepřeberné množství energie, uviděl, se vymanil ze společnosti blonďatých rozjívených dvojčat a zbaven zábran se k ní nakročil.
"Zapomněl? Na mě? Děláš si srandu?" brunetka si položila dlaň na hrudník, zatvářila se tak udiveně, jak jen jí to obličejové svaly dovolily a ráda převzala místo jedné z dvojčat na pohovce, na které se pohodlně usadila a nabídla si z vlastního talíře.
"Když mi připomeneš, kde jsme se viděli poprvé, možná že se mi osvěží paměť." Noah se pro změnu napil z plechovky piva. Počítal, že se při rozesílání pozvánek na narychlo naplánovanou párty omylem překlikl a zprávu poslal i té vzdáleně povědomé krasavici před sebou, a tak se snažil chovat přesně tak, jako obvykle, když tráví své volné pozdní hodiny mimo svůj domov. Jak se jeho rádoby úsměv protáhl, tváře pokryté rozdrápanými krvavými boláky se mu nakrabatily. Dívka si nemohla pomoct a odvrátila zrak do chodby, v níž stále ve skrytu kabátu hlídkoval Tom. Nenápadným posunkem mu naznačila, aby šel nahoru.
K chlapcovu vlastnímu překvapení poslechl jako poslušná ovečka. Slepě prešel k zábradlí chytil se jej a začal si s bosými chodidly vykračovat do patra.

"Vždyť se známe od malička!" zasmála se, jakmile malé nohy v modrém pyžamu zmizely v dětském pokoji.
"Dětská známost? Takových jsem měl spousty!" odfrkl si Noah a doufal, že jeho lež u cizinky projde.
"Takových jako já těžko!" uchichtla se. Nejen Noah, ale i většina přítomných kteří ještě neleželi vedle sterea neschopni pohybu, sebou trhli, když uslyšeli tu náhlou změnu, nečekaný přechod dívcina hlasu ze zpěvavého a veselého na chrapot podobný škrábání nehtů o tabuli.
"Strávili jsme spolu velkou spoustu času, bavili jsme se až nezdravě, skákalj jsme, kam se dalo, povykovali a křičeli na celý dům, rozbili u toho pár váz a skleniček..." pokračovala dál, hlas jí nabíral stále horších tónin. Noah, ani nikdo jiný se nezmohl na slovo. Dobrá nálada je opustila stejně jako z jejich žil vyprchalo pivo a víno, které stihli vypít. Jako přikovaní mlčky sledovali, jak se Noah zmítá a marně uhýbá před tím stvořením vedle sebe. V jejím pohledu už nebylo nic z toho pěkného, co předtím upoutalo Noahovu pozornost. Šedohnědé stíny se jako klubka pavoučích nohou rozutekly po jejím těle. Vytlačily zarudlá bělma více dopředu, červené rty stáhly do tenké zvrásněné linky, co se jí nelidsky zakroutila pod tlakem dlouhých tesáků a na bříškách zarůžověné prsty se protáhly do deseti křivých chapadel zakončených krátkým ostrým drápem.
"Co si to zopakovat?" navrhla skoro přátelsky, když se zmocnila chlapcova krku. Jen vypadly pojistky a elektřina v domě naposledy chabě zachrčela, Noahovo přidušené volání o pomoc se utopilo ve tmě.
...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama