TT- Vítejte na Kykyryký! -part 1.5

11. listopadu 2017 v 12:35 | Beznitka Loutkovská |  TT
Včerejškem právě odstartoval jeden ze dvou každoročních maratonů dní, kdy jsem buď na sále či na jevišti a možná ještě ve škole.
Mám takové tušení, že se třpytek ve vlasech zbavím nejdříve v březnu...


Stanley, jakmile se motory Lodi s praskavým vrkočením zastavily, se po letmé kontrole stavu plazmových trysek pohánějících vrtulku vydal do své kajuty, aby si mohl na těch pár hodin, co zbytek posádky řešil problémy lidstva a budoucnosti, konečně odpočinout. Od posledího opuštění základny, kde nabrali spoustu nového materiálu, zásob, nových a nezaučených členů a hlavně opravili nefunkční části plavidla, měl malý lumíkovec sotva čas na to, aby do sebe po ránu naházel pár drobků ve vakuu sušeného jídla. Během dlouhých letů skrz čas a prostor nebylo chvíle, kdy by po něm někdo něco nepotřeboval, kdy by mu někdo nedával občasně i nesplnitelné úkoly a hlavně, nebylo chvíle, kdy by se nějaký z nových, Lodi neznámých skladníků a údržbářů neocitl v nesnázích. Někdy si už začínal připadat, že jeho úlohou na FluFFy 6 je zachraňování neopatrných lidí, lumíkovců, ketanů, moxanů, tibanů a kdo ví, jakých ještě dalších vesmírných ras ze spárů nemilosrdně lepkavých lékořicí potažených kabelů na třetí palubě, z nastražených pastí pro případné zloděje či z továrny na bláznivé pečivo.
Ještě ani nestačil dopadnout na gravitaci minimalizující postel, která mu byla zřejmě omylem věnována, při dřívější modernizaci vybavení, už padal přes všechny fáze spánku rovnou do hlubokého bezvědomí.
Když opět přišel k sobě, zůstal se vzášet nad silným magnetem s výrazem, jaký by nejspíš použil, kdyby po něm někdo hodil kyblík horkého rybího tuku. Ona situace v jeho kajutě od toho neměla daleko.
V polovičním domnění, že stále ještě sní, si Stanley rozklepaně navlékl olejem zašpiněnou mikinu, jež se válela ani ne deset centimetrů od nasekaného pstruha zabaleného v celofánu, jenž, soudě podle jeho stavu, na podlaze u Stanleyho pobýval déle, než bylo pro mražené vykuhané zvíře zdrávo.
Lumíkovec s rybou si v tiché bezeslovné konverzaci vyměňovali své dojmy a pocity, střídavě ztráceli a nalézali víru ve spravedlnost a celkově se ponořili do hlubin existenčních otázek, dokud je nevyrušil cinkavý tón zvonků z chodby.
Byl to alarm, který se spouštěl pokaždé, když někdo otevřel průchod do Lodi. Dávalo se tím tak při cestách na upozorněnou, že neopatrný člen posádky by mohl být vtažen do vzduchoprázdna, kde by jej už nic nezachránilo před číhající Megakapybarou. Jenže, jak už to na Lodi bývalo zvykem, alarm měl tendenci se spouštět i ve chvílích, kdy byly všechny vchody, východy a ventily zavřené a dokonce, tak, jako teď, když Loď byla pevně zaktovená k zemi, kolem níž se nepřetržitě vyskytoval dýchatelný vzduch.

S možností, že se nejedná o žádného z členů s hodností vyšší než 6-10, si začal pohrávat, když uslyšel, jak nedaleko jeho pokoje práskly uskřípané posuvné dveře.
Po tom, co se prodral nepořádkem svých nashomážděných pokladů do prachem zašedlé, ale stále ještě nadýchané uličky vypolstrované cukrovou vatou, ho překvapila tma. Ne taková, jaká nastávala po vypnutí elektrických obvodů, kdy svítila alespoň rezervní světla (která agentka nahradila vánočními světýlky), ale naprosté nic. Ze vzdálenějšího rozcestí dokázal ještě rozeznat tmavě vínové skvrny na stěně, kde světlo zvenčí pronikalo skrz lodní plášť- což ho zrovna dvakrát neuspokojilo.
Vydal se tedy poslepu za tichým šramotem vycházejícím z malé komůrky obecně nazývané kuchyňka, kde málem k smrti vyděsil yuirkarského údržbáře Cruga, co se krčil u linky a pod světlem baterky si snažil pinzetou vytrhat kousky rozlámaného skla zpod rozlámaných šupin.
Když se Stanley objevil bez varování před ním, Crugovy ostny na čelisti a týle se naježily do všech stran a vyděšený, jindy tichý a nenápadný yuirkařan na Stanleyho zapištěl hlasem potrubí rozleptaného kyselinou sírovou.
"Rai kavar, lemmingove!" popadl se za krk, aby si na něm upravil šedý nákrčník a na kachličkách se pokusil nahmatat upuštěnou pinzetu. "Etty mine hir chtit murtvohe, co?" pokoušel se marně vzpomenout na správná slova v pozemském jazyce.
"Já? Já nejsem ten, co se tu snaží po tmě provádět... co tady vůbec vyvádíš s tím předmětem?" zpola posunkovou řečí se přesunul po malém kumbálu až k lince, kde ležela hromádka na sebe naskládaných střepů.
"Neumurtam na infiekcu. To viuvádim!" rozhodil yuirkařan paže na strany, přisunul si zpět barovou židli, která se mu při pádu převrhla a pokračoval ve své provizorní operaci.
"Tímhle si tu infekci spíš přivedeš," vynesl Stanley svou prognózu a schytel nenávistný pohled hned čtyř reptiliánských senzorů pohybu a světla, které v nynějších podmínkách musely být úplně zoufalé. "Já to myslím vážně. Měl bys někde najít doktorku."
Crugo se při zmíňce o tomto členovi posádky s cedulkou s číslem 6-15 02 napřímil. "Duoktirkvu?" zaklokotal jako by právě špatně slyšel, což pro jeho druh bylo nemožné.
"Mám takový pocit, že jsem slyšel 6-18, jak s ní mluví před odchodem ven, že by měla zůstat s Plešákem kvůli jeho stavu na Lodi, nebo tak, jestli nechceš nikam moc odcházet v té tmě, já se po ní podívám a- proč na mě máváš těmi trny jako bych byl Spalovač?"

Yuirkařan na něj začal chrlit věci ve svém rodném jazyce tak rychle, že Stanley sotva stačil vnímat jednotlivá slova a přehlásky. "Tu osobu si k sobě nepustím na dvacet kroků! Je to šílenec! Nebezpečný, nemyslící, vražený a nezastavitelný šílenec! Jestli mi chceš pomoct takhle, tak to mě prosím raději hoď do drtiče odpadů, vyjde to možná i na lepší!" přemlouval za něj hlasový GooG.E překladač, který měl Stanley připevněný na radaru.
"Proč mám pocit, že jsem prospal apokalypsu?" zamrkal zmatěně, ale to už Crugo pokračoval se svým vyprávěním v luttich, zatímco čip sotva větší než Stanleyho nehet na malíčku horlivě překládal.
"Neprospal. Konec vesmíru ještě trvá. Vaší doktorku postihl amorfonský parazit. Tomu... keričanovi se ji povedlo zavřít, ale utekla mu. Řvala, že se zem taví a že jí a jejím přátelům bráníme v útěku do bezpečí. Asi si myslela, že ji chceme zneškodnit, tak zneškodnila dřív nás! Dovol, abych tě představil jejím přátelům, jesti jsi ještě neměl tu čest," předloktím, na němž se mu neleskly tmavě modré krůpěje krve, sebral ze dřezu tající balíček mražených sardinek. Ušklíbnul se, když na něj Stanley vyděšeně vytřeštil oči. Mrzelo ho, že překladač jeho slova převádí na slušné a spisovné výrazy a všechno, co nedokáže zaobalit jinačím významem, vynechává.
"Dobrá alpako, tohle že udělala doktorka? Kde je teď?" Stanleymu se vybavil ten pstruh, s nímž si ve slabé depresivní chvíli povídal pomocí mozkových vln.
"Vím já? Alarm jsi slyšel, ne?"
...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 11. listopadu 2017 v 19:50 | Reagovat

"Vím já?" No ne twl. XD
Stringlie by s tými třpytkami sa mohla povesiť na luster a trblietať sa ako diskoguľa. :D Bude párty hard!

2 Beznitka Loutkovská Beznitka Loutkovská | E-mail | Web | 12. listopadu 2017 v 19:53 | Reagovat

[1]: Ami?! *vykvíkne* Ty- ty žijéš! Jeeej!
*pověsí si houpačku na strop a začne se houpat* VŠECHNO SVÍTÍ!! :D

3 Tyrkysový Delfín Tyrkysový Delfín | Web | 28. listopadu 2017 v 22:06 | Reagovat

Ahooj, jestli pak si mě ještě pamatuješ? :D No, dlouho jsem tu nebyla, budu tu toho muset ještě hodně přečíst!

4 [33T4] [33T4] | E-mail | Web | 30. listopadu 2017 v 14:28 | Reagovat

[3]: Ahojky Delfi! Ovšem že si tě pamatuju! Ale budu ti muset oznámit, že jsem přestěhovaná na jiný blog! Jestli mě tedy chceš stalkovat, tak prosím tam!

5 Kira / Jane Kira / Jane | 1. prosince 2017 v 14:28 | Reagovat

Wow O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama